William Shakespeare se narodil v roce 1564 ve střední Anglii – v městečku Stratford nad Avonou. Tehdy bylo toto město střediskem zemědělského kraje, dnes je turistickou atrakcí prvního řádu. V tamním kostele měli ještě v 60. letech minulého století vystavenou matriku, rozevřenou na dvou místech tak, aby si každý návštěvník mohl přečíst, že dne 26. dubna 1564 byl pokřtěn „Gulielmus filius Johannes Shakspere“ a že 25. dubna 1616 byl týž „Will. Shakspere gent.“ pohřben. Datum smrti, 23. duben, je na Shakespearově kostelním náhrobku, přesné datum narození Williama Shakespeara však není známo.
Otec Williama byl rukavičkář. Působil v městské samosprávě. Matka pocházela ze staré zemanské rodiny. William byl třetí z osmi dětí, měl čtyři sestry a tři bratry. Jeho dvě starší sestry však zemřely, stal se tedy nejstarším.
Ze všech dětí jen dva založili rodiny. Williamův rod vymřel ještě v 17. stol., švagrovi potomci však žijí do našich časů.
Shakespeare vystudoval gymnázium, naučil se latinsky a řecky. V osmnácti letech se oženil s o osm let starší Annou Hathawayovou. Půl roku po svatbě se jim narodila dcera Zuzana a později dvojčata Judita a Hamnet. Syn Hamnet však zemřel v jedenácti letech – v roce 1596.
Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se 9.1. 1890 v Malých Svatoňovicích nedaleko Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové.
Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze do Prahy k rodičům, kde také nakonec maturoval.
Po gymnáziu studoval postupně na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, filozofické fakult Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně, na Sorbonně na Faculté des lettres v Paříži. V Praze nakonec obhájil doktorát a zůstal v Praze se svým bratrem Josefem.
Karel Čapek pracoval jako člen redakční rady časopisu Národ, soukromý učitel syna hraběte Lažanského, dramaturg Vinohradského divadla, Lidových novin a od roku 1917 byl spolu s Josefem redaktorem Národních listů a nového satirického týdeníku Nebojsa (po 3 letech Z Národních listů oba odešli pro neshody s šéfredaktorem).
Původ této spisovatelky, jedné z výrazných autorek české obrozenecké éry a zakladatelky novodobé české prózy, je zahalen tajemstvím (podle některých odborníků je nemanželskou dcerou kněžny Kateřiny Zaháňské, nebo její sestry Dorothey a nejistota panuje i okolo jejího roku narození). Dle oficiálních pramenů se Němcová narodila jako Barbora Novotná (později Barbora Panklová) ve Vídni, vyrůstala v rodině Panklových v Ratibořicích u České Skalice.
Výrazně ji ovlivnila rodinná výchova babičky Magdalény Novotné - prosté venkovské ženy. Jako sedmnáctiletá byla provdána za finančního úředníka Josefa Němce, který byl často služebně překládán. Spolu s ním a čtyřmi dětmi pobývala v Josefově, v Litomyšli, v Polné, Domažlicích, v Uherských Ďarmotech a v Praze. Manželství Josefa a Boženy Němcových však příliš šťastné nebylo, zejména kvůli hrubé a panovačné povaze J. Němce.
Božena Němcová se díky osobnímu půvabu, přirozenému talentu a společenské angažovanosti stýkala s mnoha představiteli české kultury a představiteli vlastenecké inteligence, do jejichž společnosti pronikla během svého pobytu v Praze v létech 1842-1845. Tato léta jsou dobou jejího velkého duševního a vzdělanostního vývoje.
Na Chodsku (1845-48) Němcová zase přišla do styku s lidovým světem a tradicemi, venkovský lid si ji velmi oblíbil.
Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Praze-Novém Městě v Benátské ulici č.3. Studoval Veřejnou obchodní školu. Zaměstnán byl jako úředník, pedagogický pracovník, odpovědný redaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Pod přezdívkou „Jestřáb“ vedl po celý život skautské oddíly.
Ve čtyřech letech ztrácí otce a od té doby žije s matkou a starším bratrem. V roce 1914 se přestěhují z Nového Města na Vinohrady. Roku 1920 poprvé na výzvu svého staršího bratra navštěvuje skautský oddíl 48. klub oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb.
Jako třináctiletému (1920) mu vychází literární pokus, báseň Měsíční noci. V roce 1921 se mu naskytla možnost vstoupit do 34. pražského oddílu „Ohnivci“, kde získává i svoji přezdívku. Jeho první publikovaná povídka Vítězství vychází časopisecky roku 1923, a je vlastně prvním krůčkem ke spisovatelské dráze. Jako třináctiletému (1920) mu vychází literární pokus, báseň Měsíční noci.
V roce 1925 končí obchodní školu, krátce pracuje v informační kanceláři firmy Wys Müller et Company a poté přechází na třináct let jako úředník k firmě Oskar Stein, velkoobchod papíren.
Edgar Allan Poe (19. ledna 1809, Boston – 7. října 1849, Baltimore).
Americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista. Autor fantastických a mystických příběhů, zakladatel detektivní literatury a novelistické tvorby. Jeho poezie je založena na přesných estetických principech, je pro ni typické téma smrti krásné ženy, působivá obraznost, hudebnost a symboličnost. Ačkoliv zachycuje především zjitřené city a nálady, Poe ve svém eseji doložil, že jeho poezie vznikla na základě racionálního principu, přesně odvažujícího dávky smutku, melancholie a tragické ironičnosti.
Poe je však také mistrem krátké prózy. Jeho první tištěná próza je založena na postupné kumulaci hrůz během námořní výpravy. Na malé ploše jsou okamžiky hrůzy předváděny v povídkách, které jsou považovány za předchůdce moderních hororů. Mistrovsky je v nich zachycen stav vypravěčovy mysli, jemuž odpovídá i jeho okolí. Jiné povídky lze považovat za první ukázky science fiction, důležitou součástí jeho díla jsou však i povídky humoristické.
Pro deduktivní a přísně logický postup Poeových hrdinů při odkrývání tajemství jsou jeho povídky považovány za první detektivky a francouzský vyšetřovatel Dupin za prvního „velkého detektiva“. Poe značně ovlivnil evropskou literaturu, zejména francouzské symbolisty.