Mezi největší záhady pyramid patří do dnešní doby přesný způsob, jakým byly stavěny. Objevují se nejasnosti ohledně toho, jaké nástroje, postupy a techniky Egypťané používali, či kdo vůbec pyramidy stavěl. Díky skutečnosti, že si neumíme vysvětlit, jak bez moderních vynálezů dokázali docílit některých vlastností pyramid, vznikla i známá konspirační teorie, podle které měli se stavbou pomoct mimozemšťané. To se ovšem podaří prokázat jen velice těžko. Pojďme se tedy podívat na to, co se nám zjistit podařilo.
Pyramida je jehlanovitá stavba. Její název pochází z řeckého slova pyramis ( πυραμίς). Základem pyramid bývá zpravidla čtyřúhelník nebo trojúhelník, obecně to však může být jakýkoliv polygon. To znamená, že pyramida má obvykle tři nebo čtyři strany. Tyto strany musejí být trojúhelníkové, na vrcholu se sbíhají. Konstrukčně nejjednodušší je udělat pyramidu na čtvercové (resp. přibližně čtvercové) základně, protože nevzniká problém spojit stěny do jednoho bodu. Tuto vlastnost má drtivá většina starověkých pyramid. Egyptologové se domnívají, že pyramidy se vyvinuly z mastab a že jsou egyptským vynálezem, neovlivněným cizími vlivy. První ze všech pyramid, Džoserova pyramida v Sakkáře, ukázala cestu všem ostatním. Vznikla postupným přidáváním mastab jako pater jedné nad druhou. A postupem času se z těchto stupňovitých pyramid vyvinuly pravé jehlanové pyramidy s hladkými boky.
Zajímavostí je, že kromě egyptských pyramid, jež jsou bezpochyby nejznámější, existují také pyramidy núbijské, které byly odvozeny od egyptských, ale byly menší, čínské, mezoamerické, andské, francouzské, Cestiova pyramida v Římě, a další.
Každá z pyramid nebyla samostatnou izolovanou stavbou, ale součástí celého rozsáhlého plánu funkčně (především nábožensky) propojených budov; proto je přesnější hovořit ne o pyramidách, ale o pyramidových komplexech. Jejich standardní součástí, vedle pyramidy samotné, byl v ideálním případě údolní chrám, vzestupná cesta, zádušní chrám a tzv. satelitní pyramida. Jednotlivé stavby se nicméně od sebe mohou značně lišit, a to nejen v architektonických jednotlivostech, ale i koncepčně, což zpravidla vypovídá o proměně náboženských představ. V jejich okolí zejména za Staré říše vznikaly rozsáhlé nekropole s hrobkami členů královské rodiny, dvorních hodnostářů a jiných příslušníků společenské elity. V době Nové říše se motiv pyramidy, ovšem bez doprovodných staveb, stal součástí pohřební architektury soukromých hrobek. Tedy, každá pyramida je součástí celého pyramidového komplexu. Jednotlivé komplexy i pyramidy v rámci jednoho z nich se od sebe mohou značně lišit podle toho, jaká božstva či hodnoty v době jejich výstavby hrály výsadní roli v náboženství, nebo přání jednotlivých faraonů.
Materiálem, z nějž byly stavěny egyptské pyramidy, je s největší pravděpodobností vápenec. Většina hypotéz se shoduje na tom, že velké kamenné bloky byly měděnými nástroji vytesány do skály, poté přesunuty lodí po Nilu na místo stavby a vyzdviženy do své dnešní pozice. Z místa těžby na místo stavby musely ohromné kvádry urazit vzdálenosti často i mnoha kilometrů. Transportovány byly vždy po Nilu. Převážení velkého množství těchto těžkých stavebních bloků na palubě lodi se zdá býti velmi nepravděpodobné, neboť by bylo složité je na palubu naložit a dřevěné lodě poháněné veslaři by je jen stěží unesly. Proto se přikláníme k teorii, že se kvádry přivázaly k zádi lodi pevnými lany a byly taženy po dně řeky, za lodí.
Na to, jak se kvádry přesouvaly od řeky na místa stavby, existují dvě teorie. Podle jedné si pomáhali dřevěnými saněmi, jež jsou ostatně vyobrazeny i na egyptských kresbách. Aby se saně nenořily do písku, cesta se před nimi zpevňovala palmovými kmeny a kropila vodou. Do vyšších pater a k vrcholu se pak kvádry smýkaly po mírně nakloněné rampě, která mohla být ve finální fázi stavby dlouhá až 3 kilometry. Druhá teorie předpokládá, že starověcí inženýři vykopali od Nilu ke staveništi vodní kanály, jimiž se kvádry přepravovaly mnohem snáze než po souši. Podle dochovaných papyrů se kvádry na staveniště dopravovaly po kanálech a pak byly vláčeny. V pyramidě pak byly postupně budovány čtyři vodní šachty, jimiž kameny putovaly na potřebná místa díky tlaku vody. Tento způsob přepravy by prý od dělníků nevyžadoval ani žádnou přehnanou námahu.
Staří Řekové a badatelé si mysleli, že stavby provádělo velké množství otroků. Tento tradiční pohled je ale mylný, jelikož pyramidy byly stavěny desítkami tisíc zručných pracovníků, kteří za svou práci brali plat. Důkazem může být například vesnice dělníků v Dér el-Bahrí. Z nejnovějších výzkumů vyplývá, že pyramidy vůbec nestavěli otroci. Ani židovští, jak se vědci v minulosti často domnívali, ani jiní.
Na pobřeží Rudého moře byly objeveny papyrové svitky popisující skupinu 200 mužů vedených inspektorem jménem Merer. Skupina měla za úkol přepravovat k Velké pyramidě lodí po Nilu vápenec z 18 kilometrů vzdálené Tury. Dosud není jisté, co byli tito muži zač. Rozhodně se s nimi ale nejednalo jako s otroky. Archeologové se původně domnívali, že mohlo jít o místní sezonní pracovníky, kteří byli povoláni ke stavbě pyramid v období po sklizni, kdy zrovna nebylo co dělat na polích. Papyry ale naznačují, že mnozí z nich přicházeli do Egypta z veliké dálky, třeba až ze Sinajské pouště. Vypadá to tedy, jako by faraoni stahovali ze široka daleka kvalifikované pracovní síly. Na kvalitě staveb záleželo.
Dělníci byli za svou práci také náležitě odměněňováni. Podle papyrů jim byly denně servírovány datle, zelenina, drůbež a maso. K tomu pravidelně dostávali jakési "textilie", které tehdy mohly fungovat jako určité oběživo. O tom, že si stavitelé pyramid nežili zrovna špatně, svědčí i četné nálezy zvířecích kostí přímo na místě. Ředitel egyptologického ústavu v Massachusetts Mark Lehner odhaduje, že na stavbě musela být denně zabita zvířata o celkové hmotnosti zhruba 1 800 kg. Těžko tu tedy pracovali chudáci otroci o chlebu a vodě, pod bičem nelítostných dozorců. Dělníci měli kromě toho přístup ke kvalitní lékařské péči - vědci totiž našli ostatky vykazující perfektní zhojení zlomenin.
V současnosti je také známo, že v době svého postavení a největší slávy vypadaly pyramidy jinak, než dnes. Pod neúprosným zubem času zmizela naprostá většina staveb tvořících komplexy, jež je obklopovaly, a zůstaly nám tak jen pyramidy samotné. I ty se však změnily. Povrch pyramid postavených z vápence byl po dokončení celý natřen na bílo a jejich vrchol byl obložen mramorem a pokryt lesklým zlatem. Pyramidy v Gíze byly původně hladké, bílé se zlatým bodcem. Vlivem času se však barvy ztratily a my dnes máme možnost vidět jen hrubou podobu pyramid v písčité barvě vápence.
Jelikož se s největší pravděpodobností jednalo o hrobky/posmrtné komplexy faraonů a šlo o velice nákladné a luxusní stavby, které navíc střežily ohromné bohatství a všemožné cennosti, jež si faraon do záhrobní říše vzal s sebou, byly i interiéry pyramid navrhovány a budovány velice propracovaným způsobem. Kromě pohřebních komor a dalších místností s náboženským či skladovacím účelem a systému chodeb, jenž je propojoval, byly v pyramidách i četné falešné chodby, pasti na vykradače hrobů. I vnitřky pyramid byly dekorovány detailními a krásnými barevnými malbami a hieroglyfickými texty, z nichž se však zachovalo jen velmi málo.
Zajímavostí je, že vstupem do mnohých pyramid byly úzké, stísněné, příkré chodby vedoucí dolů, dovnitř. Turisté je dodnes mohou navštívit a prohlédnout si vnitřek pyramid, ve většině z nich toho ale mimo působivé klenby temných místností a nízkých chodbiček, jež je spojují, moc neuvidí.
