Umělecké plavání (synchronizované plavání/ akvabely) je sport řízený Mezinárodní plaveckou federací (FINA). Tento sport je kombinací plavání, baletu i gymnastiky. Je v něm potřeba síla, ale zároveň ladnost, hudební sluch také není na škodu, protože nacvičené sestavy se provádějí na hudbu.
Historie synchronizovaného plavání sahá daleko do minulosti. Úplně první zmínky o synchronizovaném plavání lze pozorovat již v pramenech starých přes 4 tisíce let, které dokazují, že již staří Egypťané zahrnovali do povinné tělesné výchovy pro všechny dívky taneční pohyby ve vodě. Na přelomu 20. a 20. století bylo synchronizované plavání známé jako vodní balet. Dnes je to ryze ženský sport, ale začali s ním muži. První vystoupení uměleckého plavání v Evropě se uskutečnilo roku 1816 ve Vídni. První zaznamenaná soutěž byla v roce 1891 v Berlíně v Německu. V té době vzniklo mnoho plaveckých klubů a tento sport se současně rozvinul v Kanadě. V roce 1907 tento sport zpopularizovala Australanka Annette Kellermanová, když vystupovala ve skleněné nádrži jako podvodní balerína. Katherine Curtisová na Chicagské univerzitě založila jeden z prvních klubů vodního baletu, kde se začaly provádět různé kousky a formace ve vodě. 27. května 1939 se na Wright Junior College mezi Wrightem a Chicago Teachers' College konala první americká soutěž v synchronizovaném plavání. V letech 1933 a 1934 uspořádala Katherine Whitney Curtis show „The Kay Curtis Modern Mermaids“ pro světovou výstavu v Chicagu. Hlasatel, Norman Ross, poprvé představil sport jako „synchronizované plavání.“ Esther Williamsová zpopularizovala synchronizované plavání během druhé světové války (a po ní) prostřednictvím scén v hollywoodských filmech, jako jsou Bathing Beauty (1944) nebo Million Dollar Mermaid (1952) a další. V Evropě se právě po 2. světové válce umělecké plavání začalo rozvíjet. V roce 1956 schválila FINA (Mezinárodní plavecká federace) synchronizované plavání jako závodní sport. Poprvé bylo možno spatřit tento sport na Olympijských hrách v Helsinkách roku 1952. Roku 1970 bylo synchronizované plavání uznáno jako čtvrtý plavecký sport evropskou organizací LEN (Evropská plavecké liga).
Více o historii si můžete přečíst zde :
Umělecké plavání prošlo řadou změn, dnes už se ani trochu nepodobá obrazcům na hladině, jak tomu bylo dříve. V červenci 2017 FINA schválila změny své ústavy, které přejmenovaly synchronizované plavání na „umělecké plavání“. FINA odůvodnila změnu tím, že to ke sportu bude více sedět, protože se závodí i v sólových sestavách, kde se nedá s kým synchronizovat. Také tvrdila, že to pomůže „zvýšit jeho popularitu“. Změny byly ovšem velmi kritizovány.
Tento sport se stává stále více popolární mezi muži, a tak se v roce 2015 objevily na mistrovství světa smíšené páry (muž a žena). V roce 2022 se v soutěžích poprvé objevily individuální (sólo) akce pouze pro muže. V srpnu 2023 se odhlasovala velká změna pravidel tohoto sportu. Tato změna měla do sportu přinést větší objektivitu, což se povedlo, ale zárovéň to velmi ubralo uměleckého dojmu, což byl jeden z hlavních bodových faktorů. Po této "revoluci" se všichni zaměřili hlavně na obtížnost sestav a dokonalému provedení prvku nohama, ale umělecký dojem nad hladinou se skoro vytratil. Bývalá olympionička ze Španělska Andrea Fuentes, která momentálně trénuje americký národní tým, nabádá ostatní, aby byli stále kreativní a nedávali do sestavy stále ty samé obtížné prvky, protože pak všechny sestavy vypadají stejně. Věří, že se vše postupně vybalancuje, ale bude to dlouhá cesta.
Nejdříve krátce k disciplínám. Soutěží se v sóle, duích (mix duích), týmové sestvě (8 účastníku z toho 2 mohou být muži) a akrobatické sestavě (také 8 účastníků z toho 2 mohou být muži). Každá sestava (až na akrobatickou) se dělí na technickou a volnou. V technické sestavě se musejí provést speciální prvky stejné pro všechny. Ve volné sestavě se smí provádět cokoliv. Sestavy ovšem musejí obsahovat určitý počet hybridů (závodnice je hlavou kolmo pod voudou a provádí pohyby nohama nad hladinou). Akrobatická sestava se skládá hlavně z akrobatických prvků (např. jedna závodnice skočí třeba salto z ostatních závodnic).
Jedno z hlavních pravidel je, že závodnice se nesmějí během sestavy dotknout dna bazénu!
Hodnotí se prvky a umělecký dojem. Známka z prvků je rozdělena na provedení a obtížnost. Při provedení se hodnotí provední daného prvku. Obtížnost je předem daná dle tabulky. Závodnice musí před každým závodem odevzdat tzv. coch card, kde je vypsaná obtížnost celé její sestvy a rozhodčí pouze kontrolují, zda provedla napsané prvky. Pokud závodnice daný prvek neprovede, dostane tzv. base mark, což je základní známka za tento hybrid (počet pohybů a čas pod vodou) bez přidané obtížnosti za určité prvky. Známka za porvedení se násobí známkou za obtížnost.
Rozhodčí dávají známku od 0 do 10 s přesností na 0.25, to znamená: 5.00, 5.25, 5.50, 5.75, 6.00.
Z celkové známky se dálé strhávají body. Např. pokud závodnice plavou místo v 8 v 7 lidech. Za každou závodnici se strhává 0.5 bodu.
Co se světová špičky týče, úplně navrchu je Rusko, nebo aspoň bylo, teď má kvůli válce zakazáno jezdit na soutěžě, takže ho neuvidíme ani na olympiádě v Paříži v roce 2024. Hned za Ruskem exceluje Čína a hned po Číně Japopnsko. V poslední době se dostávají do popředí trojčata z Rakouska - Alexandri. Jsou původem z Řecka, ale jejich sen je dostal do Rakouska, kde teď usilovně trénují. Na mistrovství světa minulý rok se jejich duo (Eirini-Marina Alexandri a Anna-Maria Alexandri) umístilo na 3. míste a sólo (Vasiliki Alexandri) se na mistrovsví Evropy umístilo také na 3. míste.
Dále se do popřední dostává Amerika, díky trenérce Andree Fuentes ze Španělska, která drží dvě druhá místo z olympiády a jedno třetí. Je opravdu kreativní a její choreografie nikdy nezklame.
Česká repiblika do světové špičky sice nezasahuje, ale na nedávných závodech ve Francii se české reprezentantce Karolině Kluzkové podařilo obsadit 4. místo z volného sóla.
V České republice je řada klubů. Nejúspěšnějšími z nich jsou SK Neptun Praha a Tesla Brno. Tyto dva kluby se přou o prvenství řadu let a panuje mezi nimi velká soutěživost a do jisté míry i nevraživost. Z nepřátel se ovšem stávají přátelé v české reprezentaci. Juniorská reprezentace se se svou novou sestavou snaží nominovat na mistrovství Evropy, které se bude konat na portugalské Madeiře. Nominačním závodem bude závod v chorvatské Rijece v červnu.
Již tento týden o víkendu se koná mistrovství České republiky. Program bude velmi nabitý, pojede se od rána do večera, ale bude to určitě stát za to a závodnice budou moct ukázat, pro co tak tvrdě trénovaly a obětovaly mnoho času.
Na závody musejí mít zavodnice speciálně vyšperkované plavky. Většinou se třpytí, lesknou, jsou poseté flitry, kamínky, třpytkami a je na nich nějaký motiv, který by měl odpovídat sestavě, kterou plavou. Co se vlasů týče, je třeba si je smotat do velmi pevného drdolu, který se pak potře želatinou. Jiné státy mají speciální synchro želatinu, tady v Čechách se ale používá obyčejná želatina na vaječnou tlačenku. Nejlépe se smývá pod teplou vodou.
A jak to závodnice dělají, že jim neteče do nosu? Jednoduše, používají skřipce na nos. Je to jediný dovolený doplněk na závody, brýle nejsou dovoleny a čepice jsou neestetické.
Eliška Sauerová