Fjodor Michajlovič Dostojevskij, rusky: Фёдор Михайлович Достоевский (11.11.1821 Moskva — 9.2.1881 Sankt Peterburg) byl ruský novelista, romanopisec, publicista a myslitel, jeden z nejvýznamějších spisovatelů všech dob. Zprvu navštěvoval soukromou školu, po smrti matky však byl v roce 1837 z existenčních důvodů poslán na vojenskou ženijní školu do Petrohradu. Po sedmi letech studií zanechal, aby se mohl plně věnovat psaní – jeho literární počátky byly silně ovlivněny Bělinským. V roce 1846 se připojil ke kroužku sdruženém kolem ruského revolucionáře Michaila Vasiljeviče Petraševského (1821–1866), v němž se scházela ruská inteligence.
Tento kroužek byl však odhalen a označen jako protistátní a Dostojevskij byl akožto přívrženec sociálně utopických idejí byl ale roku 1849 spolu s dvaceti dalšími „petraševci“ odsouzen k trestu smrti. Soud ale nakonec (naštěstí pro celý literární svět) verdikt změnil a poslal Dostojevského pouze na nucené práce do omské věznice (1850–54) a na následnou vojenskou službu na Sibiř (1854–59). Roku 1859 Dostojevskij onemocněl (tělesně a brzy na to i duševně) a byl propuštěn. Na svobodu se vrátil jako spisovatel s náboženským posláním.
V šedesátých letech mu umřela žena i bratr a zaplavily ho dluhy, což rázně nasměroval k horšímu, když propadl hazardním hrám. V té době hlásal návrat k patriarchálním základům národního života jako záchraně před důsledky moderních civilizačních procesů. Byl spoluvydavatelem listů \'Epocha\' a \'Vremja\'.
Ve svých esejích silně podporoval směřování Ruska na Západ a jeho modernizaci. Demonstroval krizové příznaky v psychologii současné společnosti, zhoubně poznamenávající lidské vztahy, zachytil soudobé hnutí anarchistických teroristů i morální a existenciální problematiku. Ke konci života byl výrazně ovlivněn mysticismem.
Dostojevskij byl celý svůj život epileptikem, kvůli čemuž nakonec i zemřel. Paradoxně až těsně před smrtí autora jeho národ pochopil, jak velkým je spisovatelem.
Francouzský spisovatel a filozofický esejista Albert Camus se narodil roku 1913 v Alžírsku. Krátce po prvním roku života musel nést smrt svého otce, jenž zahynul v 1. světové válce. Matkou si také mnoho nepopovídal, byla totiž hluchá.
Na alžírském lyceu studoval filozofii. Roku 1940 odchází i se ženou do Paříže. Byl členem odbojové skupiny Combat, která vydávala stejnojmenný časopis, kam přispíval. Vyšel mu také 1. román - Cizinec (1942), krátce nato esej Mýtus o Sisyfovi (1942), ...
Roku 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu, která ovšem v jeho zoufalém životě nezapříčinila žádný zlom, pouze se vrátil k jistotám chudého bytí v Alžírsku a lásce k matce v románu První člověk.
Ve svých dílech zachycuje absurditu světa a nesmyslnost života. Ten jeho skončil, když jel autem po silnici, narazil do stromu a na místě zemřel. V básníkově aktovce našli nedokončený rukopis onoho vzpomínkového románu.
Francouzský spisovatel a filozofický esejista Albert Camus se narodil roku 1913 v Alžírsku. Krátce po prvním roku života musel nést smrt svého otce, jenž zahynul v 1. světové válce. Matkou si také mnoho nepopovídal, byla totiž hluchá.
George Orwell, vlastním jménem Eric Arthur Blair, se narodil v Motihari v Indii v rodině koloniálního úředníka, v typické anglické „middle-class“. Vyrůstal v Anglii v Oxfordshiru, kde plyne také říčka Orwell, podle níž si Blair zvolil svůj pseudonym. Vystudoval soukromou střední školu (proti nim posléze velice brojil) a prestižní Eton. Poté do svých 25 let sloužil v Indické imperiální policii v Barmě (později v knize Barmské dny). V roce 1927 se vrací do Anglie a začíná se živit jako novinář a esejista. Nějakou dobu žije také jako tulák v těch nejchudších vrstvách v Paříži a Londýně (zpracováno v knize Na dně v Paříži a Londýně). Intenzivní politické a sociální vření, které smýká Evropou, ho vtahuje a tak se stává Georgem Orwellem, vášnivým socialistou, odpůrcem fašismu a zastáncem rovnosti.
A také spisovatelem – v 30. létech napsal jak několik románů – Farářova dcera, Bože chraň aspidistru, Nadechnout se, tak „non-fiction“ – např. Cesta k wiganskému molu. Není divu, že se zapojuje jako dobrovolník do španělské občanské války, kde bojuje v legiích POUM – španělského socialistického hnutí. O svých zážitcích píše v knize Hold Katalánsku. V době druhé světové války byl již naprosto pevně přesvědčen, že stávající kapitalistický systém nemá šanci na přežití. To se odráželo zejména v jeho novinářské a esejistické tvorbě (Úpadek anglické vraždy, V břiše velryby, pojednávající zejména o jiném velice zajímavém autorovi, Henrym Millerovi a jeho kontroverzní knize Obratník raka, atd.). Orwellovy eseje se týkají nejen politiky, literatury či kultury obecně, ale komentují život své doby v celé jeho pestrosti. Všeobecně je považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů vůbec. Kompletní sbírka esejů vyšla anglicky ve čtyřech svazcích Sebrané eseje, novinové články a korespondence.
Války se neúčastní kvůli vleklé tuberkulóze, ale spolupracuje s BBC (v knize The War Commentaries), také pilně přispívá do předních anglických novin a časopisů (Tribune, Observer), právě v listu Tribune měl vyhrazený sloupek s názvem: „As I please“ (Jak mně se líbí). De facto těsně před svou smrtí (umírá v Londýně) píše dvě svá nejznámější díla: Farmu zvířat a 1984. Obě tyto knihy jsou kritikou totalitních systémů.
Jane Austenová byla anglická spisovatelka, zakladatelka moderního rodinného románu v anglické literatuře. Narodila se 16. 12. 1775 v rodině duchovního. Studovala krátce na soukromých středních školách v Oxfordu a Readingu. Další vzdělání a vztah k literatuře získala především četbou anglických a cizích autorů.
Pro úzký okruh rodiny psala Jane Austenová již od patnácti let krátké prózy, básně i dramatické scény. Nikdy se neprovdala, po smrti otce žila s matkou a sestrou v Southamptonu, později v Chawtonu. Zde se věnovala rozsáhlejší tvorbě, připravovala se k vydání svých děl, většinu z nich několikrát přepracovávala. Její díla vycházela za jejího života anonymně, pod jejím jménem byla vydávána až po její smrti, kdy také dosáhla největí proslulosti. K jejím nejznámějším dílům patří Pýcha a Předsudek a Rozum a cit, ale ceněny jsou i romány Emma a Mansfieldské panství, které jsou rozsáhlou drobnokresbou života na anglickém venkově. Všechna tato díla byla také mnohokrát zfilmována
Americký spisovatel a básník Edgar Allan Poe se narodil v roce 1809 v rodině kočovných herců. Po smrti jeho matky se ho ujali manželé Allanovi z Richmondu, od nich získal své druhé jméno. Jeho otčím měl pracovní nabídky v Anglii, kam se rodina přestěhovala. Poe byl vzorným a chytrým studentem. Měl spoustu zájmů a ve společnosti byl oblíbený. Univerzitu, na které studoval, musel z finančních důvodů opustit. V té době vyšly v Bostonu jeho první básně psané v byronovském stylu.
Poe se potýkal s velkými finančními problémy. Často měnil pobyt i zaměstnání. Z existenčních důvodů vstoupil do armády a později začal studovat vojenskou školu, kterou ale opět nedokončil. S otčímem si příliš nerozuměl, stále s ním řešil finanční problémy.
Poe se snažil najít zbytek jeho původní rodiny. Našel ji ,včetně bratra b Baltimore a rozhodl se s nimi sdílet domácnost.
Ani v intimním životě se Poeovi příliš nedařilo. Zamiloval se do své krásné čtrnáctileté sestřenice Virginie. Dívka trpěla tuberkulózou a v roce 1847 jako velmi mladá, zemřela. Poe začal pracovat jako redaktor v Richmondu /1835/. Psal články a kritiky. Tuto práco velmi miloval, byl pracovitý, ale také ješitný, útočný, měl sklon k alkoholismu.
Po ztrátě tohoto zaměstnání získal Poe v roce 1839 nové místo redaktora ve Filadelfii. Podařilo se mu splatit své dluhy a pečoval o svou nemocnou ženu. Během svého života Poe navštívil ještě New York, kde se opět věnoval svým redaktorským a literárním aktivitám, které byly někdy úspěšné. Čelil také některým soudním sporům.
Oba další milostné vztahy, z nichž jeden skončil málem sňatkem, však Poe svým chováním rozbil. Začal jeho morální, intelektuální i fyzický pád. Edgar Allan Poe zemřel v roce 1849 v Baltimorské nemocnici na překrvení mozku. Několik dní před svou smrtí byl nalezen na ulici v bezvědomí.
oe byl významným básníkem, spoluzakladatelem moderní povídky , ale byl velmi nevyrovnanou osobností. Kritika mu vyčítá jeho malé znalosti, jeho nepřesnost a to, že některé úryvky z jeho tvorby jsou převzaté od jiných autorů, to však Poe nikdy nepopíral.