Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech (příčný, podélný, tečný) snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva. Smrk je i přes svou měkkost houževnatý, poměrně pevný a pružný. Smrkové dřevo má velmi výhodné vlastnosti pro opracování, proto se smrk stal, díky člověku, naším nejrozšířenějším stromem. Smrkové dřevo je měkké, hedvábně lesklé, vonící pryskyřicí, poměrně lehké, dlouhovláknité, přitom velmi pružné a pevné, dobře štípatelné. Dobře se řeže, hobluje, frézuje, klíží, moří, natírá a barví. Poměrně málo se bortí a sesychá. V suchu je velmi trvanlivé. Tesař ho používá na trámoví, krokve, bednění i podbití. Truhlář na tzv. selský (měkký) nábytek. Ze starých trámů se zhotovují repliky truhel, komod, skříní apod. Zedníci používají smrk na hladítka, bednění a podlážky lešení. Smrkové dřevo je důležitou surovinou pro výrobu papíru. Zvláštností je tzv. rezonanční smrk (kmeny s velkou hustotou letokruhů), ze kterého se vyrábí hudebních nástrojů.
Wikipedia
Borovice patří mezi hospodářsky nejdůležitější jehličnaté dřeviny. Především poskytují kvalitní, měkké až středně tvrdé, snadno opracovatelné dřevo, využitelné ke stavebním účelům i na výrobu nábytku. Využívá se též pryskyřice, obsahující množství aromatických terpenických látek, a to v aromaterapii a kosmetice, stejně jako v léčivých mastech při revmatismu nebo artritidě; je také zdrojem přírodního terpentýnu. Jehličí a kůra mají mnoho vitamínů a byly či stále jsou v různých oblastech světa využívány při výrobě potravin, stejně jako jedlá semena některých druhů, známá jako piniové či „cedrové“[Pozn. 1] oříšky. Velký význam mají borovice v zahradní architektuře jako okrasné stromy a keře, oblíbené jsou i jako vánoční stromky. Mnohé druhy borovic hrály značnou roli v kulturním, folklórním a spirituálním životě lidí, objevují se také v nesčetných literárních a výtvarných dílech a v heraldice.
Wikipedia
Jde o dlouhověké, jednodomé, poměrně rychle rostoucí, 15–50 metrů vysoké jehličnaté stromy s rovným průběžným kmenem rovnovážně odstálými nebo převislými větvemi v nepravidelných přeslenech. Větve jsou dvojího typu: prodlužovací (auxiblasty) a zkrácené (brachyblasty), nesoucí jehlice a šišky. Silná borka je ve stáří hluboce rozpukaná, červenohnědé barvy. Zprvu kůlovitě rostoucí kořen se brzy rozvětvuje na silné postranní kořeny, které modříny dobře ukotvují v půdě. Jako převážná většina jiných dřevin využívají mykorhizu (ektomykorhiza).[1] Měkké a tenké jehlice vyrůstající na čerstvých letorostech jednotlivě, na dvouletých a starších větvích po svazečcích z brachyblastů. Jehlice jsou ploché, u většiny druhů svěže světle zelené, na rubu či oboustranně kýlnaté a mají dva článkované pryskyřičné kanálky. Na podzim se barví zlatožlutě a opadávají.[2] Šištice se vytváří z pupenů na konci brachyblastů. Samčí jsou převislé, žluté, samičí vzpřímené, růžové či červené, vzácně i zelené nebo bílé. Dozrávají obvykle téhož roku v okrouhlé, vejčité nebo kuželovitě růžicovité nerozpadavé šišky, které na stromě vytrvávají několik let.[2][3]
Wikipedia
Duby jsou dlouhověké, jednodomé, pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené stromy, řidčeji i keře, s tvrdým dřevem. Borka bývá hluboce brázditá nebo podélně odlupčivá. Zimní pupeny jsou vejcovité, s okrouhlým či hranatým průřezem, nahloučené při koncích větévek a kryté několika až mnoha střechovitě se překrývajícími šupinami. Letorosty mohou být lysé, nebo naopak chlupaté až plstnaté, stejně jako lícní i rubová strana listů. Listy jsou střídavé, jednoduché, s většinou opadavými nenápadnými palisty (vytrvalé nitkovité palisty má dub cer). Čepel listů je nejčastěji laločnatá, řidčeji celistvá se zubatým okrajem nebo celokrajná, měkká nebo kožovitě tuhá. Žilnatina je zpeřená, s postranními žilkami buď paralelními, nevětvenými a běžícími až k listovému okraji, nebo větvenými a spojujícími se před dosažením listového okraje. Kořen je v mládí kůlovitý, později vytváří mohutnou, hluboko sahající soustavu kosterních horizontálních a vedlejších vertikálních kořenů; díky tomu plní v lesních porostech důležitou zpevňovací úlohu.[2][3] Silná borka, hluboký kořenový systém a dobrá výmladnost stromy dobře chrání před lesními požáry.[4]
Wikipedia
Buky jsou jednodomé, opadavé stromy s hladkou kůrou. Zimní pupeny jsou dlouhé, rezavě hnědé, špičaté, kryté střechovitými šupinami. Listy jsou jednoduché, střídavé, dvouřadě uspořádané, s tenkou čepelí. Postranní žilky jsou nevětvené, víceméně souběžné, končící na okraji čepele v ostrém nebo nezřetelném zubu. Palisty jsou brzy opadavé. Květenství jsou jednopohlavná a vyrůstají v paždí listů. Samčí květy jsou sdružené ve volné, stopkaté, mnohokvěté hlávce, mají srostlé kališní lístky a obsahují 6 až 16 tyčinek a zakrnělé zbytky semeníku. Okvětí nese 4 až 7 laloků. Samičí květy jsou zpravidla ve skupince po 2, podepřené jednoduchou, čtyřčetnou číškou a obklopené četnými listeny. Samičí květy mají volné kališní lístky, gyneceum je složeno ze 3 plodolistů se 3 volnými, zahnutými čnělkami. Plodem jsou 2 (1 až 3) vejcovité nebo trojhranné oříšky uzavřené v dřevnaté číšce otevírající se zpravidla 4 chlopněmi. Číška je na povrchu pokrytá krátkými, tuhými ostny. Plody dozrávají v 1. roce po opylení.[1][2]
Wikipedia
Jasany jsou jednodomé nebo dvoudomé, opadavé nebo výjimečně stálezelené (Fraxinus griffithii, F. uhdei) stromy, řidčeji keře. Větévky bývají zploštělé. Listy jsou lichozpeřené nebo řidčeji jednolisté (např. F. anomala a některé kultivary jasanu ztepilého), vstřícné nebo i v trojčetných přeslenech, někdy nahloučené na koncích větví. Řapík listu i řapíčky jednotlivých lístků jsou často na bázi ztlustlé. Květy jsou drobné, jednopohlavné, oboupohlavné nebo polygamní, uspořádané v latovitých nebo hroznovitých květenstvích. Květenství jsou buď vrcholová nebo vyrůstají v úžlabí při koncích větví či na loňských letorostech. Kalich je srostlý, na vrcholu zakončený 4 zuby nebo nepravidelnými laloky. U části zástupců chybí. Koruna je buď bílá až nažloutlá, čtyřčetná a dělená až k bázi, nebo chybí. Tyčinky jsou dvě nebo výjimečně čtyři. Semeník je svrchní, se dvěma komůrkami, v nichž je po dvou vajíčkách. Čnělka je krátká a nese dvouklanou bliznu. Plodem je samara (křídlatá nažka) s jedním vrcholovým, protáhlým křídlem. Obsahuje zpravidla jediné vejčitě podlouhlé semeno
WikipediaKontakt:
Lucie Vandírková ©
E-mail