Studenská práce v rámci zeměpisného projektu 2003
 




















 

  Metamorfismus
(přeměna hornin)

     Zahrnuje všechny děje , které vedou k přeměnám hornin (vyvřelých, usazených i přeměněných). Přeměna je umoněna souhrou několika činitelů:

   - teploty (podle hloubky a místa působení od desítek po více ne 1000°C;
   - tlaku ( nadloních vrstev asi 25 MPa/1 km hloubky, tektonického stressu při pohybu litosférických desek a vrásněním okolních hornin a tlakem minerálních vod a plynů - hlavně oxidu uhličitého );
   - zároveò i aktivitou plynů , roztoků látek přítomných v horninách.

   Všichni tito činitelé mohou spolupůsobit ve velmi krátkém časovém limitu několika sekund , ale i miliony let. Mohou však působit i jednotlivě. Horniny se během působení zcela nebo částečně změní:

   - vrstevnatí, zprohýbají se - vzniknou migmatity ;
   - překrystalizují nebo strukturu z krystalů získají;
   - můe dojít k chemickým změnám ;
   - mohou vznikat nové minerály (části organických látek v usazeninách se přemění na grafit, elezné rudy na magnetit);
   - horniny se při působení pohybů mas hornin drtí, rozemelou, vzniknou mylonity

   Hlavní druhy přeměn hornin :

   - oblastní (regionální) - zasahuje veliká uzemí a hloubku. Vznikají krystalické břidlice;
   - dotyková (kontaktní) - dochází k ní v místech styku s pomalu chladnoucím magmatem (např. dotykem s batolitem v magmatickém krbu);
   - tektonická (horniny se drtí při pohybech velkých hmot přes sebe);
   - ultrametamorfóza - přeměna je tak silná, že je hornina buď úplně roztavena, nebo natavena a promíchána s jinou horninou ( migmatit ).

Vyrobil Jan Kučera, Petr Urbančík, Michal Čarný © 2003