Přehled sopek v dalších zemích Evropy

Západní Eifel Vulkanické pole Západní Eifel v regionu Rhineland v západním Německu, jihozápadně od města Bonn je povětšinou skupinou 240 kuželů lávových morén z období čtvrtohor. Sopečné krátery vzniklé výbuchem a stratovulkány pokrývají oblast asi 600 km. Vulkanické pole Západní Eifel leží asi 40 km jihozápadně od menšího, ale více známého Vulkanické pole Východní Eifel. Individuální otvory, které pokrývají většinu velké oblasti směrem na severozápad a jihovýchod od měst Ormont a Bad Betrich asi ve vzdálenosti 50km.

Methana Vulkán Methana je složen z čedičo-andezité lávy, leží na poloostrově Methana v Sarronian zálivu na severo východní části Peloponnésu. Chemický rozbor stáří tohoto sopečného komplexu je určován v rozpětí 900 000 až 320 000 let. Nejmladší část - Kameno Vouno, na severo západní části poloostrova, byla formována v 3. stoleté před naším letopočtem a produkovala lávu která létala až 500 metrů od břehu ostrova do moře.

Nisyros Nejvýchodnější vulkán v Egejském moři, tvoří velkou část z ostrova Nisyros, kotlovitý kráter sopky je široký 3-4 km. Ostrov vznikl během posledního 150 000 let, s třemi konickými stavebními stupni. Věk kotlovitého kráteru sopky je různě považován - podle Kellera na 24 000 let, podle Limburga a Varekampa dokonce na 44 000 let. Sopečné erupce jsou zaznamenány v letech 1422 až 1888. Sopka je pořád aktivní - malé erupce na dně kráteru a vyvěrají tu též horké prameny na pobřeží.

Kos Ostrov Kos je primárně oblast bez vulkanické činnosti, ale obsahuje vulkanická centra z miocénu až po starší oddělení čtvrtohor. Kráter sopky je ze středu období čtvrtohor a obsahuje 1.0-0.55 milion let starý lávový dóm zvaný Zini. Rozšířené usazeniny na náhorní plošině Kos pokrývají velkou část západní poloviny Kosu. Vznikly z podmořských zdrojů mezi ostrovy Kos a Nisyros a výsledně zformované do velkého kráteru sopky. Rozměry kráteru jsou nejasné, ale mohou se táhnout asi 20 km z pláže Kefalos na jihozápadě ostrova Kos. Kos byl součástí seznamu aktivních sopek světa z roku 1962, kvůli své geotermální aktivitě. Bylo nalezeno několik polí, kde dochází k postvulkanickému unikání horkých sirných a vodních par, včetně úžin Vromotops a Kefalos na západní straně ostrova a také skupina termálních oblastí na jihu. Termální aktivita se skládala ze slabých hydrogen síranových emisí, uložené síry a dvou horkých vřídel podél jihovýchodního pobřeží.