Studenská práce v rámci zeměpisného projektu 2003
 




















 

  Vrásnění:
Horotvorné pochody, orogenetické pochody, orogeneze, vytváření pásemných ( vrásných) pohoří stlačováním a borcením usazenin postranními, horotvornými tlaky. Takové tlaky se objevují v jistých delších časových obdobích ( orogenech, obdobích vrásnění), ve kterých občas zesilují, občas ustávají a často se stěhují, takže pásemná horstva byla zpravidla vytvářena v několika poměrne krátkých horotvorných fázích, prozrazovaných stratigrafickými hiáty, diskordancemi a jinými zjevy. Nejvýznamnější orogeny a horotvorné fáze v Evropě : kaledonský orogen vytvořil ( nyní již zbroušená ) horstva severozápadní Evropy ve fázi takonské ( mezi ordovikem a silurem), ardenské ( v siluru) a erijské ( mezi silurem a devonem). Variský orogen vytvořil ( nyní již rozrušená) horstva v jihozápadní a střední Evropě ve fázi bretonské (ve spodním karobnu), sudetské ( mezi středním a svrchním karbonem), salské ( ve spodním permu), falcké ( mezi permem a triasem). Alpínský orogen vytvořil dobře uchovaná pohoří ( mj. Alpy a Karpaty) ve střední a jižní Evropě ve fázi starokimerické ( zvláště na Krymu mezi triasem a liasem), mladokimerické ( tamtéž mezi jurou a neokomem), austrijské neboli rakouské ( ve střední křídě), subhercynské ( ve svrchní křídě), laramické ( nejmohutnější, mezi křídou a třetihorami), pyrenejské ( ve sředním eocénu), savské ( mezi oligocénem a miocénem), štýrské ( ve středním miocénu), atické ( mezi sarmatem a pliocénem), rhodanské neboli rhonské ( ve středním pliocénu) a valašské ( mezi pliocénem a čtvrtohorami). V Evropě jsou horotvorné pochody dočasně přerušeny, ale pokračují v jiných částech světa ( v Indonésii, Západní Indii aj.) Podrobnosti


PALEOZOIKUM - PRVOHORY

Prvohory trvaly celkem asi 345 miliónů let. Celé toto období se dělí na 6 period : kambrium, ordovik, silur, devon (starší prvohory), karbon a perm.
Kontinenty pochopitelně vypadaly zcela jinak než dneska, Alfred L. Wegener jako první vyslovil doměnku o tom, že se kontinenty vůči sobě pohybovaly. Ke konci prvohor existoval pouze jeden "mega-kontinent" zvaný PANGEA. Pangea se poté rozdělila na 2 části, na severní části to byla LAURASIE a v jižní části GONDWANA. Mezi těmito kontinenty bylo středozemní moře zvané TETHYS. V devonu se formovala zejména LAURASIE, docházelo zde poté k silnému zvětrávání a následně se usazovaly mocné vrstvy sedimentů. Na nich pak vznikalo mnoho živočišných či rostliných druhů, ty jsou doloženy i z dnešního Grónska. Krom toho, že na konci prvohor moře ustoupilo, došlo k mnohem masivnějšímu vymírání organismů, než na konci křídy.
V prvohorách došlo ke vzniku nejrůznějších forem života. V nejsarším období převládaly řasy, později až do konce karbonu se hojně vyvíjely sporonosné výtrusné rostliny (kapradiny). Pokud tyto rostliny odumřely a více rostlinných zbytků se nahromadilo na sebe, docházelo ke zuhelnaťení, dnes využíváme karbonských rostlin při těžbě černého uhlí. V 2. polovině permu hlavně převládaly rostliny nahosemenné.
Zvířena byla velice různorodá, hojní byli hlavonožci, graptoliti, koráli, trilobiti, lilijice či ramenonožci. Známy jsou i 1. obratlovci - bezčelistní (Agnatha). V pozděším období se rozvinul hmyz (devon), obojživelníci (devon), v karbonu vznikly plazy, v permu vymírají trilobiti a primitivní koráli, charakteristický pro toto období je nástup savcovitých plazů.

KAMBRIUM
Kambrické fauna - trilobiti

Kambrium je nejtarší období paleozoika, typickým geologickým projevem byla tzv. transgrese - rozséhlá mořská záplava, která vrcholila uprostřed kambria. Záplavy postihovyly většinou severní kontinent Laurasii, Gondwana byla vytrvale vynořená. Na počátku kambria doznívalo chladnější odbodí, postupně se však oteplovalo.
Dobře zachované zbytky z kambria jsou spíše vzácností, hojné byly však řasy. Suchozemské rostliny nejsou téměř známé. Docházelo ale k pronikání rostlin na souš. V pramořích žilo nespočetné množství bakterií, řas a sinic, ty produkovaly kyslík a obohacovaly tím zemskou atmosféru.
Z fauny byli v kambriu jistě nejvýznačnější trilobiti, jejich primitivní předkové se vyvinuli během pozdního prekambria, pravděpodobně z jednoduchých mořských kroužkovitých červů.
Mezi další rozšířené živočišné formy patřily archeocyatidi, zastávali funkci pozdějších korálů. Ramenonožci byli rovněž rozšíření. Poněkud méně byli rozšíření ostnokožci, měkkýši se vyskytují vzácně. V svrchnokambrických uloženinách Severní Ameriky se našly šupiny bezpochyby nejstarších obratlovců ze skupiny bezčelistní.

 
ORDOVIK

Počátky tohoto období jsou opět ve znamení horotvorných pohybů tzv. sardinská fáze kaledonského vrásnění a rozsáhlá mořská transgrese. Na konci ordoviku dochází k regresi (ústup břežní linie) a v některých částech dochází i k výraznému vrásnění. Moře bylov ordoviku velmi rozsáhlé, souš byla plochá. Podnebí je již troch diferenciováno a objevijí se první náznaky podnebných pásem.
Zbytky flory jsou z ordoviku velmi vzácné, fosilní řasy byli např. popsány z Estonska, 1. cévnaté rostliny jsou popsány z Čech: Boioohyton pragense a Kreiciella.
Stejně jako v kambrických mořích, byli i v ordovických mořích hojně rozšířeni trilobiti. Další hojní živočicho vé jsou v ordoviku ramenonožci a graptoliti. Kostry graptolitů se nacházejí nejčstěji v černých břidlicích jako lesklé, pilovité nárysy. Zvláště rozšířeni byli jablovci (Cystoidea). V usazenínách nacházíme již hojnější fosílie veledůležitého podkmene obratlovců (Vertebrata). Tito první obratlovci patřili do skupiny bezčelistních (Agnatha),jejich těla byla dlouhá 10-40 cm a měli tělo pokryté kostěnými deskami. Známe 2 skupiny: štítohlaví (Cephalaspidomorphi) a štítoploutví (Pteraspidomorphi).

 
SILUR
Silurská fauna - ortokonní hlavonožci

Začátek siluru je ve znamení horotvorných pohybů (takonská fáze kaledonského vrásnění). Na konci siluru moře ustoupilo a mořské dno se začalo opět zvedat působením rozsáhlých horotvorných pohybů tzv. ardenské fáze kaledonského vrásnění. Podél okrajů Baltského štítu se z hlubokých mořských příkopů vyvrásnila nová, vysoká pásemná pohoří, která se táhla přes Skotsko do Norska a odtud až do severního Grónska (souhrnně nazváno Kaledonidy). Velmi typický se diabásový vulkanismus (v Čechách). Na základě nálezů některých specifických korálů, lze předpokládat, že podnebí bylo poměrně teplé.

Život již byl plně rozvinutý, dosti se rozšířili obratlovci. Hojněji se objevili první cévnaté rostliny (Psilophyta). U fauny lze pozorovat rozvoj u měkkýšů (Mollusca), schránky těchto měkkýšů jsou součástí známých silurských vápenců. Svého rozvoje dosáhla i jiná skupina - loděnky (Nautiloidea), pro stratigrafii jsou neocenitelní v siluru hojní graptoliti. Značně se rozšířili láčkovci, koráli, stromatopory. V rychlém rozvoji pokračovali i členovci (Anthropoda), např. různorepí (Eurypterida), příbuzní ostrorepům a pavoukovitým. Silurské moře bylo doslova přeplněno nejrůznějšími druhy lilijic (Crinoidea). Silný vývoj zaznamenali i ramenonožci (známe z okolí Berouna). Vedle dalšího rozvoje bezčelistních se objevili i první zástupci čelistnatých obratlovců (Gnathostomata), byli to tzv. trnoploutvé ryby (Acanthodii).

 

DEVON
Ichthyostega stensioei

Posledním útvarem starších prvohor byl devon. V jeho první polovině doznívalo kaledonské vrásnění, v té době vznikala na severní polokouli obrovská pevnina. Vlivem teplého období její povrch zvětral její skalní podklad a tyto zvětraliny (nápadně zbarvené oxidy železa) se hromadily ve vhodném sedimentačním prostředí (pánve, delty, nivy). Někteří geologové tyto sedimenty označují jako tzv. staré červené pískovce. V této době byla na území středních Čech mořská záplava, která dala vhodné podmínky pro rozvoj nejrůznějších organismů. Podnebí bylo zřejmě teplé a suché. Koncem devonu se množství srážek zvýšilo a to urychlilo rozvoj cévnatých suchozemských rostlin, takže vznikali první uhelné sloje. Devon se také někdy označuje jako doba ryb, zejména na severní polokouli bylo mnoho lagun a mělkých zálivů, právě v této době se objevují první čtvernožci dýchající vzduch. Vznikaly první suchozemské pralesy kapraďorostů. Nejdůležitější skupinou devonských výrtusných rostlin byli zástupci rodu Psilophyta, na konci devonu však vymizely.
V teplých devonských mořích se dobře dařilo korálnatcům (drsnaté a deskaté koráli). Na konci devonu radikálně ustoupili, dříve rozšířené stromatopory. Tyto organismy vytvářely četné útesy, které se dnes průmyslově využívají. Největšího rozvoje dosáhli ramenonožci. Mlži dosáhli prvního většího rozkvětu. Praobratlovici skupiny Agnatha koncem devonu vymřely úplně, naopak na stal masivní rozvoj čelistnatých (Gnathostomata), mezi ně patřily pančířatí (Placodermi), kostnatí (Osteichthes) a již nám známi trnoploutví (Acantodii). Z lalokoploutvých ryb (Crossopterygii) jako je např. Eusthenopteron, se vyvinuli první obojživelníci - Ichtyostega, nalezená v Grónsku.



KARBON
Xenacanthus decheni

Pro začátek karbonu jsou typické masivní horotvorné pohyby hercynského vrásnění. Během něho se do konce devonu až do počátku druhohor se vyvrásnily rozsáhlé horstva. Ve střední Evropě vzniklo rozsáhlé variské pohoří. Díky těmto pochodům byla v oblasti Čech přerušena mořská sedimentace. Typická byla i sopečná činnost. V té době vznikly žulové masívy (středočeský, krkonošsko-jizerský atd.). Ve svrchním karbonu docházelo i k výlevům porfyrů a melafyrů, které vyrchololy až v permu. Uvnitř variského pohoří bylo mnoho pánví, kde se hromadilo mnoho organické hmoty, ze které se postupem času stalo uhlí. Mořská hladina velmi často kolísala a zaplavovala tyto močály. Karbonské podnebí bylo vlhké a teplé. U nás převládalo klima rovníkové, kdežto značná část Gondwany byla zaledněna, svědčí o tom tzv. dropstony (matriál transportovaný ledovcem a usazený ve vytříděném vodním prostředí). Rostlinstvo dosáhlo velkého rozmachu zejéna rody: Lepidodendron a Sigillaria (stromovité plavuně).
V karbonských mořích expandovali prvoci - dírkovci (Foraminifera), mnozí z nich se staly důležitým horninotvorným materiálem. Vápence takto vzniklé jsou typické pro východoevropský a asijsý mořský karbon. Vrcholu dosáhly lilijice , hlavonožci, goniatiti, a břichonožci. Trilobiti byli už na ústupu. Právě v tomto období prvohor se rozvinuli suchozemští členovci (hmyz, štíři, pavouci či stonožky). Velice zajímavou je i obrovská vážka Meganeura se svým rozpětím 75 cm. Rybí fauna sladkých vod se převážně skládala převážně z drobných akantoů. Žil zde i pravěký žralok Xenacanthus. Masivního rozmachu dosáhli i krytolebci (stegocephalů). Koncem karbonu se změnilo klima, zmenšila se plocha pralesů a na jejich místě vznikly sušši planiny. To dalo podnět rozvoji plazů. Známé jsou i fosilie pelykosaurů - Edaphosaurus.



PERM
Dimetrodon incisivus

Je posledním útvarem prvohor. Hercynské horotvorné pochody pozvolna doznívaly. Hlavní hranicí určení rozmezí karbon - perm je přítomnost kapraďosemenné rostliny Callipteris conferta. V permu došlo ke zvětšení plochy souší a stím byla i spojená změna klimatu. Toto podnebí bylo zejména teplé a suché. Ve spodním permu převládalo rostlinstvo výtrusné a kapraďosemenné (jako v karbonu), ale ve svrchním permu již dominovaly rostliny nahosemenné.
V mořské fauně postupně mizí čtyřčetní koráli a o svůj hlavní význam přišli i ramenonožci. Hojnější jsou mlži. Rybí fauna se od té předchozí zásadně nelišila. Koncem permu většina krytolebců vyhinula. V poměrně krátké době vznikla bohatá plazí fauna, kterým se po ústupu obojživelníků začalo dařit. Jejich čas však ještě přijde.

obr

 

PRVOHORNÍ FLÓRA

Na rozdíl od rostlinstva, které je známo ze starohor, známe z prvohor rostliny cévnaté. Typická je přítomnost cév a dokonalejších rozmnožovacích orgánů, krytosemenné rostliny se ještě nevyvinuly. Nejstarší prvohory nám neposkytují mnoho fosilního materiálu, z kterého by se daly dělat uspokojivé závěry. Prvím obdobím, který je pro paleontology příznivější je devon. Mezi nejprimitivnější cévnaté rostliny devonu patří ryniofyty s velmi jednoduchou stavbou těla. Typickým zástupcem byla rostlina Rhynia major, která je považována za předchůdce dnešních cévnatých rostlin. Příbuzným rodem byl Psilophyton. Ze středočeského devonu jsou doloženy starobylé plavuně Drepanophycus a Protolepidodendron, ten je považován za předka plavuní, které se masivně rozvinuly v karbonu. Jednou z nejhojnějších fosílií českého devonu je Protopteridium hostinense, patří mezi prapředky kapradin.
Z karbonu známe rozsáhlé pralesy cévnatých výtrusných rostlin (stromovité plavuně, přesličky, kapradiny). Právě z těchto rostlin vzniklo černé uhlí. Svrchní karbon je obdobím, kdy se velice rozvinuly plavuně. Pro vymřelé stromovité plavuně karbonu máme společný název-Lepidodendrales. Nejznámějším rodem je Lepidodendron (až 30 m) a Sigillaria. Nejstarší přesličky známe již z devonu, hlavní rozvoj nastal však v karbonu. Karbonské a permské přesličky známe zejména jako zástupce rodu Calamites, tyto rostliny rostly v močálech. Z karbonu známe velice zajímavou skupinu semenných kapradin, které představují vývojový článek mezi kapraďorosty a nahosemennými rostlinami, měly vzhled jako kapradiny, ale anatomii jako nahosemenné, příkladem jsou rody Neuropteris,Odontopteris a Alethopteris. Další skupinou svrchnokarbonských stromů byly nahosemenné kordaity dorůstající výšky až 10 m. Ve svrchním karbonu se poprvé objevují jehličnaté dřeviny - konifery. Rostlinstvo v permu se už velice podobalo tomu druhohornímu. Docházelo k vysušování močálů a vymíralo mnoho rodů (stromovité formy plavuní), stromovité přesličky se ještě drží.

 

PRVOHORY
PERM rodové a druhové jméno:
 
  Lebachia piniformis
Callipteris conferta
Discosauriscus pulcherrimus
 
KARBON
  Pecopteris plumosa
Sigillaria schlotheimiana  
Lepidodendron aculeatum
Sphenopteris hoeninghausi
DEVON    
   
  Rhynia major  
Psilophyton kräuseli  
Drepanophycus spinosus  
Protolepidodendron scharyanum  
Barrandeina dusliana  
Pseudosporochnus krejcii  
SILUR    
   
  Cardiola coruncopiae>  
Panenka vendita  
Michelinoceras michelini  
Spirograptus spiralis  
Scyphocrinites excavatus  
 


MEZOZOIKUM - DRUHOHORY

TRIAS
Kambrické fauna - trilobiti

Spodní ani svrchní hranice nebývají vždy ostré. Rozeznáváme 2 typy triasových usazenin: germánský a alpský vývoj. Trias v germánském období je tvořen usazeninami pevninskými, mořskými, lagunárními i brakickými. Tyto vrstvy mají mocnost jen maximálně několik set metrů. Tyto sedimenty se usazovaly v oblastech střídavě zaplavovaných mořem. Naproti tomu trias alpského vývoje se ukládal pouze v mořích. Zde vznikaly mnohem silnější vrstvy vápenců a dolomitů než u germánského vývoje. Gondwana ztratila své zalednění a začala se rozdělovat. Podnebí bylo vyrovnanější než v permu, celkově se však oteplilo. V severnějších a jižnějších oblastech se začaly šířit pouště, kde se ukldaly specifické typy sedimentů : různé soli a laterity.

 
JURA
Apatosaurus excelsus

V juře se šířily mořské záplavy a zatopily tak mnohé oblasti, v Evropě z moře vyčnívaly trosky kaledonského a hercynského pohoří, mezi nimi vznikly četné pánve mělkých moří. Ve střední juře dokonce vniklo moře na území Českého masívu, do severních Čech na Moravu a do Polska. Koncem jury způsobilo nové vrásnění (v Evropě - mladokimerské, v Americe - nevadské) ústup moře a vznik nových pásemných pohoří. Hojná byla sopečná činnost, Gondwana se téměř celá rozdělila na jednotlivé kontinenty. Podnebí bylo zřejmě teplejší než dnes, ale nebylo tak suché jako v triasu. Koncem jury se jednotný klimatický systém rozpadl na ne-ostře vyhraněná podnebná pásma.

 

KŘÍDA
Tyrannosaurus rex a  Triceratops prorsus

Hranice jsou opět nejasné, jsou dány ústupem břežní linie, takže pro toto období jsou typické pevninské a lagunární vrstvní sedimenty. Horní hranice je však vyznačena ostře, terciérnní vrsty leží na křídových nesouhlasně (diskordantně). V křídě ještě existovalo moře Tethys a na počátku křídy byla středoevropská oblast ještě pevninou, pak celou tuto oblast postihla tzv. cenomanská transgrese, která byla co do měřítka největší. Zároveň probíhalo vrásnění, které vytvořilo základ Alpám. V americké tichomořské oblasti nastalo na konci křídy masivní laramijské vrásnění (dokončení And, Skalnaté hory). Silná sopečná činnost byla v oblasti Indie, ve východní Asii a v Americe. V Evropě nedosáhla takové intenzity.

obr


DRUHOHORNÍ FLÓRA

Ve starších druhohorách byly hojné 2 rody přesliček: Equisetites a Neocalamites, byly to jak stromové, tak bylinné typy. Na rozdíl od druhohorních kalamitů druhotně netloustly a pokud ano, tak velmi málo. Z kapradin jsou hojné zástupci čeledí Matoniaceae a Dipteridaceae, dnes přežívají na malém území v indomalajské oblasti. V juře nastupují v masivní míře zástupci nahosemenných rostlin - cykasů, jurská květena byla poměrně jednotvárná. Dále byly hojně rozšířeny jinany (Ginkgo sp.). Ve svrchní křídě nastává z hlediska evoluce květeny zlom, oběvují se první krytosemenné rostliny, jedná se o velice progresívní skupinu rostlin, schopnou zatlačit ostatní druhy. Proslulá je česká cenomanská lokalita - Vyšehořovice u Českého Brodu. Známé jsou i fosílie cizopasných hub (Phacidum sp. a Cercospora sp.). Nahosemenné rostliny v křídě byly důležitou součástí flóry, patřily mezi ně: zástupci čeledi tisovcovitých (Taxodiaceae) - rod Sequoia a jemu podobný rod Sequoiadendron (sekvojovec). Už z doby před 90 mil. lety známe první borovice (Pinus longifolia) a jedle, které se od těch dnešních podstatně nelišily. Z krytosemených rostlin byly hojné zástupci rostlin aralkovitých -rod Araliphyllum.

DRUHOHORY
KŘÍDA rodové a druhové jméno:
 
  Araliphyllum kowalewskianum>
Cocculiphyllum cinnamomeum
Platanus betulaefolia
Cunninghamites elegans
Pinus longifolia
Credneria bohemica
Matonidium wiesneri
Lacopteris dunkeri
Gleichenia zippei
JURA  
 
  Frenelopsis hohenggeri
Sequoia sp.
Lonchopteris sp.
Cycadopteris sp.
 
TRIAS  
 
  Equisetites gracilis
Equisetites arenaceus
Neocalamites sp.

 

KENOZOIKUM - TŘETIHORY + ČTVRTOHORY



TERCIÉR
Phorusrhacos inflatus

Toto období je často nazýváno jako novověk Země, během tohoto období se rozvinulo mnoho velmi důležitých skupin rostlinstva a živočišstva. Pro většinu z nás je asi nejdůležitější vznik nehetnatců, do této skupiny se řadíme i my lidé. Geologové dělí období kenozoika na 2 období: třetihory a čtvrtohory. Třetihory se dále dělí na starší období paleogén a kladší neogén.
Na začátku třetihor došlo k poklesu pevniny a byly zatopeny mnohé oblasti, teprve až v oligocénu došlo k výzdvihu pevnin. Tyto pohyby daly základ dnešnímu rpzložení kontinentů. Vznikaly mnohá pohoří : Alpy, Pyreneje, Karpaty a Himaláje. Alpínské vrásnění skončilo v Evropě v době miocénu. Konec terciéru je charakteristický zhoršením podmínek klimatu, častá jsou zalednění. Pro počátek paleogénu bylo rovněž typické zhoršení klimatických podmínek, to se vše vrátilo zpět do starých kolejí. Subtropická květena se šířila i daleko na sever. Podnebí bylo tudíž teplé, vlhké a bohaté na srážky. Během neogénu se podnebí pozvolna měnilo k chladnějšímu.
Rostlinstvo se do jisté míry podobalo tomu dnešnímu. Plně se rozvinuly rostliny dvou i jednoděložné. Početné byly i jehličnany. V paleogénu střední a severní Evropy hojně rostly magnólie, vavříny, skořicovníky, kafrovníky, duby, palmy, platany či fíkovníky. Ve vlhkých oblastech rostly mohutné bahenní tisovce (Taxodium), v sušších pak sekvoje. Materiál právě z těchto rostlim dal vznikonout hnědému uhlí. V pobaltí rostly hojně borovice (Pina succinifera), jejichž zkamenělá pryskyřice slouží dnes jako dekorační kámen - jantar. Jak se postupně v neogénu měnilo podnebí, tak směrem do střední Evropy postupovaly ze severu různé druhy sekvojí, tisovců, patisovců a smrků.
Z mořské planktonní fauny bych vyzvedli jistý druh dírkovce - Nummulites, jehož nahromadění dalo vznik rozsáhlým vápencům. V 2. polovině třetihor zmizeli. Ramenonožci téměř vymizeli, rozvoje dosáhli moderní plži a břichonožci. Obrovského rozmachu se dočkal i hmyz, pro které zde byly velmi příznivé podmínky. V četných jezírkách se dočkali rozvoje i žáby, díky těmto živočichům se proslavila česká lokalita - Bechlejovice s výborně zachovanými žabímy těly (čeleď Palaeobatrachidae), studování fosilních žab má v ČR dlouholetou tradici, dnes se této problematice věnuje světový odborník Doc. Z. Roček. Rozvinula se i ptačí fauna a byla poměrně bohatá od drobných ptáčků až po skutečný "mega - ptáky" jako je např. Phorusrhacos, známý to herec z filmu "Cesta do pravěku". Ze všech řádů dosáhli největšího rozmach bezpochyby savci. Byli to právě savci (vačnatci a hmyzožravci), kteří přečkali éru dinosaurů. Postupem času se z nich stali více či méně specializovaní živočichové. Do třetihor spadají i samé počátky rodu Homo.

obr

TŘETIHORNÍ FLÓRA

Ve třetihorách převládaly krytosemenné rostliny a většina rostlin se shodovala s dnešní (recentní) květenou. Po většinu třetihor byla na území Čech teplomilná květena, to se změnilo až ke konci tohoto období. Teplomilné rostliny v ve střední Evropě neměly kam ustoupit (na severu byl ledovec a na jihu Alpy), proto tyto druhy z této oblasti vymizely. Nejstarší fosilní nálezy třetihor na území ČR, jsou eocénní z lokality Staré Sedlo, v sokolovské hnnědouhelné pánvi. Byly učiněny nálezy rodů: Sequoiadendron, borovice (Pinus sp.), rod podobný skořicovníku - Daphnogene a Dryophyllum furcinerve - druh podobný dnešnímu dubu a kaštanu jedlému. Dále se vyskytovaly palmy a mangólie. V období středních třetihor se u nás vznikalo v severočeské pánvi hnědé uhlí. Rostliny mají již méně teplobytný charakter, z této doby známe mnoho paratizujících hub na listech jilmů, javorů či bříz. Velice se rozvinuly rozsivky, hornina skládající se z křemičitých schránek rozsivek se jmenuje křemelina (nezpevněná), zpevněná se nazývá diatomit, je to mimochodem vynikající fosilizační materiál. Hlavním materiálem uhelných pánví, který rost v močálech byl patisovec červený (Glyptostrobus europaeus), tupela dvousemenná (Nyssa disseminata), javor trojlaločný (Acer tricuspidatum), olše a vrby. Pokud docházelo ke splavování jílovitopísčitých sedimentů do pánve společně s semeny a plody, hovoříme o tzv. mastixioidní společenstvo (známe z Hrádku nad Nisou).

 

 

KENOZOIKUM - TŘETIHORY + ČTVRTOHORY

KVARTÉR
Mammuthus primigenius

Čtvrtohory jsou posledním a vůbec nejkratším obdobím, je pro nás však nesmírně důležitá, protože zde přichází na scénu tvor jménem - člověk. A zřejmě díky němu bude toto období asi obdobím posledním, naší zásluhou vymřelo mnoho druhů a toto vymírání pokračuje :-( .
Geologové dělí toto období na dvě období : starší pleistocén a mladší holocén. Jejich počátek považujeme za dobu, kdy se značně ochladilo Středozemní moře. Během čtvrtohor se střídaly doby ledové (glaciály) s dobami meziledovými (interglaciály). rozeznáváme několik dob ledových : Donau, Günz, Mindel, Riss a Würm. Ledovce se značně rozšířily a sahaly i na území ČR, po své návštěvě zde zanechaly tzv bludné kameny - rapakivy, ty byly ledovcem transportovány ze Skandinávie a jedná se červenou žulu.
Rozšířené byly různé mechy a lišejníky, dále zakrslá polární vrba (Salix polaris) a hlavně dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala). Tato květena je typická pro tundru. Ve stepním pásmu rostly převážně různé druhy vrb, bříza bílá (Betula alba)a zakrslé formy borovic (Pinus montana a Pinus silvestris). V pásmu tajgy rostly zejména jehličnany ale také i listnáče. V nejteplejších meziledových dobách v oblsti střední Evropy rostly druhy dubů dále buky, lípy, jasany, habry, olše, lísky a hlohy.
Měkkýší evoluce byla zejména pro čtvrtohory úspěšná. Specializovali se na chladná - rod Pupilla a teplá období - druh Corbicula fluminalis. V interglaciálech byli hojní břichonožci, zejména druh - Belgrandia germanica. Pro pleistocénní faunu byly bezesporu nejvýznačnější chobotnatci (Proboscidea). Známý se z evropské tundry Mammuthus primigenius, v Americe žil Mastodon, rozšířily se i specializované formy nosorožců - nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis). Známý je i medvěd jeskynní (Ursus spaeleus). Masivního rozvoje dosáhli lichokopytníci a především primáti.

Vyrobil Jan Kučera, Petr Urbančík, Michal Čarný © 2003