Řecko-perské války

Všechno začíná povstáním maloasijských Řeků proti perské moci, která expandovala západním směrem.

Maloasijská polis a přilehlé ostrovy patřila v archaické době ke kulturně nejvyspělejším částem řeckého světa.

V polovině 6. století př. n. l. ovládl perský vládce Kýros II. Veliký skoro celý Přední východ a založil veleříši, v níž panoval privilegovaný perský národ. Perská říše se tedy stala jediným sousedem řeckých států na východní hranici.
Kýros začlenil řecká města do svého státu, a i když perská nadvláda nebyla příliš tvrdá, tížila maloasijské Ióny natolik, že se proti ní vzbouřili. V čele tohoto povstání stanul Milétos (řecké město v Malé Asii), který požádal Řecko o pomoc. Pomohly však jen Athény a Eritrea (a to nebyla dostatečná pomoc). A tak Peršané maloasijské Řeky porazili a Milét byl v roce 494 př.n.l. dobyt, vyrabován a jeho obyvatelé prodáni do otroctví. Toto povstání se stalo záminkou pro počátek Řecko–perských válek. Šlo o to, kdo bude pánem Evropy.

V roce 492 př. n. l. byla první perská výprava proti Řecku. Výprava dobyla ostrovy, překročila Héllespontos a chtěla proniknout do Řecka. Byla však poražena na Athosu. Peršané se s tím však nesmířili a připravovali další tažení jako trest těm, kteří pomohli Milétu. V Řecku se mezitím pomalu vytváří protiperská nálada.
V roce 491 př. n. l. Dareios I. vyslal do Řecka posly, aby Řekové uznali perskou nadvládu. Všichni tak učinili, až na Athény a na Spartu. A tak v roce 490 př. n. l. Peršané uskutečnili druhou výpravu proti Řecku, tentokrát přes Egejské moře. Dobyli Eritreu a připravovali se na dobytí Athén.
Sparta slíbila Athénám pomoc, ale jelikož měla zrovna období náboženských svátků, tak toto nebylo uskutečnitelné. Athénský vojevůdce Miltiadés Mladší však svojí taktikou Peršany v bitvě u Marathónu porazil a zahnal je zpět do lodí. Mrtví Řekové byli pohřbeni a jejich jména vytesána na společný hrob. Aby informoval Athény o vítězství, uběhl marathónský běžec 42,65 km, informoval a zemřel.
Bitva měla hlavně psychologický význam (Řekové se ubrání i přesile).

V Athénách vznikly dvě politické strany: představitelé – Themistoklés × Aristeidés.
V roce 483 př. n. l. byly objeveny stříbrné doly v Attice a hned se objevily dva názory, jak s nimi hospodařit.
-Thémistoklés nechtěl stříbro rozdat, ale využít ho k výstavbě válečného loďstva a k budování přístavu Pireos, zatímco Aristeidés navrhoval, aby se stříbro využilo ke zbudování pozemního vojska (těžkooděnci).
Ostrakismem byl z Athén vyhoštěn Aristeidés a začalo se budovat loďstvo.

V roce 480 př. n. l. Peršané uspořádali třetí výpravu proti Řekům. Perské pozemní vojsko skládající se ze 150 tisíc mužů směřovalo na sever k Héllespontu. Tam postavili pontonové mosty, díky kterým Héllespontos přešli. Dále postupovali podél pobřeží. Do Řecka směřovaly i perské lodě (s Féničany a maloasijskými Řeky (otroci) na palubách).
V Řecku vznikla protiperská koalice třiceti řeckých polis (městských států), mezi nimiž byly ukončeny vnitřní spory. Aristeidés byl povolán zpět do Athén. Vrchní velení převzala Sparta, Athény a Péloponéský spolek. Peršané obsadili Thesálii a pronikli do středního Řecka. Řekové obsadili Thermopylskou soutěsku, kterou Peršané museli projít.
Avšak Efialtés převedl Peršany jinudy, Řekům do zad. Leonidas, velitel řeckých vojsk v Thesálii, odeslal většinu řeckého vojska na jih a zůstal zde s několika sty řeckých a spartských vojáků. Účelem bylo zdržet Peršany v postupu dále. Všichni tamní vojáci po statečném boji proti mnohatisícové přesile padli.
Peršané teď měli otevřenou cestu do Řecka. Vyplenili Attiku a Athény. Athéňané se naštěstí stihli evakuovat na blízký ostrov Salamis.
V roce 480 př. n. l. Athéňané prosadili vojenskou bitvu u Salaminy. Perské lodě měly převahu, ale byly příliš velké, a tudíž obtížně manévrovatelné. V důsledku tohoto byli Peršané opět poraženi a s velkými ztrátami se vrátili zpět do Malé Asie.
V roce 479 př. n. l. v zimě byli Peršané poraženi i v pozemních bitvách u Plataje a u Mykalé.

Řecko i Egejské moře bylo zbaveno perské nadvlády.

V roce 479 př. n. l. také Athéňané uspořádali výpravu k Héllespontu. Zde však končí Hérodotův popis řeckých válek, čímž nám schází podrobnosti. V roce 449 byl uzavřen Kalliův mír, který znamenal konec perského nebezpečí a byla uznána nezávislost řeckých měst v Malé Asii.

Důvody vítězství

•Technická převaha
+ podařilo se vytvořit spojenectví Sparty a Athén