Monumentální obnovený hrad ležící na výběžku nad levým břehem Dunaje. Národní kulturní památka. Nejstarší důkazy o osídlení pocházejí z mladší doby kamenné, nejstarší písemná zpráva je z r. 907, kdy zde staří Maďaři porazili bavorské vojáky. V této době zde stála trojlodní bazilika a opevněné hradiště na východní straně hradního kopce. Postupnými úpravami a dostavbami vznikl středověký hrad, který se stal pokladnicí korunovačních klenotů a na čas i korunovačním hradem. V první třetině 13. stol. stála na nejvyšším terénním bodě obytná věž se samostatným opevněním, která se dochovala ve zdech tzv. korunovační věže. Dnešní vzhled hradu vytvořila pozdně gotická přestavba započatá r. 1427. Opevnění doplnily dvě půlkruhové dělové bašty, vstupní brána ( Žigmundova). Od pol. 16. stol. započaly stavební úpravy období renesance a raného baroka pod vedením italských mistrů. Přestavbou se z hradu stalo reprezentační korunovační sídlo uherských králů, které z Budína vyhnali Turci. Poslední velké přestavby se hrad dočkal ve 2. polovině 18. stol., kdy byl k východnímu průčelí přistavěn nový palác, tzv. Tereziánum. Byla zde umístěna obrazárna, knihovna a vzácné umělecké sbírky. V r. 1811 vypukl ničivý požár, který se přenesl i do podhradí. Hrad čekal na svou obnovu až do r. 1953 a když v r. 1968 skončila, dostal hrad svou původní podobu z tereziánské přestavby v 18. stol. Dnes jsou v areálu expozice Slovenského národního muzea, historického nábytku a klenotů. Přístupné veřejnosti od května do října Út-Ne 10-18.
Někdejšímu sídlu uherských panovníků se vzhledem k netypickému tvaru s oblibou říká "stůl vzhůru nohama". Hrad vznikl na starém slovanském hradišti z 9. století. Po zániku Velké Moravy se stal pohraničním hradem uherského státu.
V 15. století za vlády Zikmunda Lucemburského prošel výraznou přestavbou, vznikl gotický palác s opevněním. O století později hrad dostal renesanční podobu. Na mezinárodním významu získal po obsazení Budína Turky v 16. století, kdy si ho za sídlo zvolili uherští králové.
Další přestavba v 17. století ho rozšířila, na výzdobě průčelí a interiérů se podíleli italští a němečtí mistři. Po vytlačení Turků z Uherska ale role hradu upadla. V roce 1811 ho zničil požár.
Zásadní rekonstrukce Bratislavského hradu se uskutečnila v létech 1956 až 1968, kdy zde byl podepsán zákon o federálním uspořádání Československa. V letech 1990 až 1992 tu sídlila expozitura kanceláře prezidenta ČSFR pro Slovensko.
Od té doby prošlo sídlo jen malými opravami: v roce 1995 se dočkala výměny skla v arkádách slavnostního schodiště, jež ohrožovala návštěvníky. V letech 1996-97 opravili střechu celého komplexu a k určitým kosmetickým úpravám došlo u příležitosti summitu Bush-Putin v roce 2005.