Odjezd byl stanoven na sobotu 30.5.2009 v 16.00 od školy. Všichni, co se měli dostavit, se dostavili, a tak jsme nastoupili do našeho moderního dvoupatrového autobusu a vyrazili směr francouzský přístav Calais, kam jsme měli dorazit v brzkých ranních hodinách dne následujícího. Měli jsme před sebou více než dvanáct hodin unavující jízdy, ale cesta ubíhala rychle. Než jsme se nadáli, byli jsme na Rozvadově. Nejdéle jsme jeli Německem, (viděli jsme proslulé frankfurtské letiště), poté přes Belgii až do Francie. V autobusu o zábavu opravdu nebyla nouze, ale později, při pomyšlení na zítřejší náročný den, jsme se raději snažili odpočívat a nabírat síly. Do přístavu jsme dorazili na sklonku noci (cca v 5.00) a čekali na příjezd trajektu. Po půl hodině čekání přijel obrovský trajekt a my spokojeně nastoupili. Poté jsme na palubě dospali, co mohli, a po necelých dvou hodinách plavby jsme viděli proslulé bílé útesy doverské. Konečně jsme stáli na anglické půdě. Čekaly nás ale další čtyři hodiny v autobuse směrem ke Stonehenge, který je ale hodně známý, takže jsme ho viděli jen přes plot. Poté jsme jeli další dvě hodiny do městečka Torquay na jihozápadě Anglie, kde jsme měli být ubytováni v rodinách. Napřed jsme si ale prohlédli zdejší městečko, navštívili výstavu miniaturní Anglie a 4-D kino a pak nedočkavě a nervózně čekali na příjezd našich náhradních tatínků a maminek. Na rodiny jsme měli veliké štěstí, protože byly opravdu hodné a laskavé, a myslím, že až na jednu výjimku, jsme byli všichni maximálně spokojeni. Dostali jsme naši první večeři a šli hned spát, protože nás čekal další náročný den.
V pondělí 1.6.2009 nás rodiny dovezly na parkoviště, kde jsme měli v 8.00 sraz, a naším busem jsme vyrazili směrem k nejzápadnějšímu cípu Anglie. Počasí bylo opravdu tropické a chvílemi přesahovalo i třicet stupňů, ostatně jako drtivou většinu dnů, které jsme v Anglii strávili. První zastávkou bylo hlavní a nejhezčí místo celého dne: Land's End, skalnatý mys, který je nejzápadnějším bodem celé země. Po krátké jízdě autobusem jsme navštívili Minack Theatre, kamenné divadlo vytesané jedinou ženou do pobřežních skal. Následovaly dvě hodiny odpočinku na krásné, písčité pláži Porthcurno Beach. Počasí na to bylo, ale bohužel jen málo z nás si přibalilo plavky. Koupali se tedy jen někteří, někdo dokonce i oblečen a nedobrovolně…Poslední zastávkou dne byl St. Michael's Mount, ostrovní žulový útes, na jehož vrcholu je hrad a bývalý klášter. Většina účastníků zájezdu se vydala po kamenném chodníčku po kolena v ledovém oceánu, aby opravdu o nic nepřišla. Od další studené vody nás zachránil postupující odliv, zpět jsme prošli téměř suchou nohou.
V úterý 2.6.2009 jsme navštívili Dartmoor – chráněnou přírodní oblast vřesovišť a bažin. Během procházky jsme potkali mnoho stád poníků a krav a skončili jsme v malé vesničce, kde jsme si prohlédli zdejší malebný kostel. S vidinou nákupů jsme vyrazili směr Plymouth. Ze začátku jsme si prohlédli zdejší pamětihodnosti: slavný přístav, citadely a schodiště Mayflower, z něhož v roce 1620 vyrazili Pilgrim Fathers vstříc novému životu v Novém světě. Následovalo akvárium s mořskými rybami (velkými žraloky) a potom už jen rozchod, hurá. Holky se natěšeny rozběhly do zdejšího nákupního centra a kluci se vrhli do hledání zdejšího Burger Kingu. Všichni si přišli na své, a tak jsme spokojeně jeli zpět k našim náhradním rodinám.
Ve středu 3.6.2009 jsme navštívili Tintagel, zříceninu bájného hradu z 12. století, kde se podle pověsti narodil král Artuš. Pod útesy se pak krčila jedna z možných Merlinových jeskyní. Bylo to opravdu náročné: v horkém a slunečném počasí jsme museli překonat velkou nadmořskou výšku, jelikož hrad se rozkládá na několika vysokých skalách. Po důkladné prohlídce zříceniny hradu jsme se vydali do rybářské vesnice Boscastle, na severním pobřeží Cronwallu, v jejímž okolí roste mnoho subtropických rostlin, z čehož měla jako bioložka největší radost paní profesorka Lenochová.
Ve čtvrtek 4.6.2009 jsme se nejdříve zastavili ve vesnici s normanským hradem Totnes a následně jsme podnikli plavbu z našeho domovského městeška Torquay, kde se mimo jiné narodila slavná autorka detektivek Agatha Christie, do dalšího města tvořícího součást anglické riviéry jménem Brixham. Dále jsme navštívili město Exeter. Na tento den jsme se těšili asi nejvíce, město Exeter je totiž v okolí asi největší a nejzajímavější sídlo, ne nadarmo je hlavním městem hrabství Devon. Leží na řece Exe a nachází se zde jedna z nejkrásnějších katedrál v celé Anglii. Po prohlídce města se dívky opět vrhly do místních butiků a kluci do Burger Kingu, ale poté se i kluci vydali do víru nakupování. Je třeba říci, že zde „shopping fever“ díky astronomicky nízkým cenám postihla snad opravdu každého.
V pátek 5.6.2009 jsme vstávali již v 5.00. Rozloučili jsme se s rodinami, za všechno jim poděkovali a vyrazili směr Londýn. Tento den jsme poprvé poznali typické kruté anglické počasí, kdy v nepravidelných intervalech prší a fouká ledový vítr. Do Londýna jsme dorazili kolem desáté hodiny dopolední. Navštívili jsme snad všechny slavné památky a budovy, které v britské metropoli můžeme nalézt – Buckingham Palace, House of Parliament, Piccadilly Circus, Trafalgar Square, Westminster Abbey, The Monument... Během rozchodu a času na oběd, jsme nakoupili dárky pro naše nejbližší a poobědvali v přilehlých rychlo-jídelnách. Poté jsme se projeli double-deckerem ke katedrále sv. Pavla a pak loďkou do čtvrti Greenwich, kudy prochází nultý poledník. Pak už jsme jen prošli parkem k našemu autobusu, dali si párek, nastoupili a rozjeli se směr přístav Dover, kam jsme dorazili kolem deváté hodiny večerní, poté trajektem do Francie a po dlouhé a samozřejmě zábavné cestě jsme okolo sobotního poledne dorazili zpět před naši milovanou školu.
Na závěr bych chtěl říci, že na tuto akci budeme jistě všichni hodně dlouho vzpomínat jen a jen v dobrém. Všichni jsme se na ni těšili přes půl roku a já osobně jsem se trochu bál zklamání. Moje očekávání naše cesta však ještě drtivě překročila, v dobrém slova smyslu samozřejmě. Poznali jsme lidi ze školy, které jsme předtím znali jen od vidění. Lépe jsme se poznali s profesory a v neposlední řadě jsme viděli mnoho zajímavých míst. Myslím, že kolik jsme toho prožili během našeho zájezdu, jen tak zase někdy neprožijeme....snad až na nějaké další cestě.