Na začátku školního roku odjela na zájezd do španělské Andalusie. Studenti spolu s profesorkami Birhanzl, Imramovskou a Bártovou navštívili v této oblasti dvě města: Sevillu a Córdobu. Zde prozkoumali historická centre, kostely, mešity, muzea a spoustu dalšího.
Úterý 5.9.
V sedm hodin ráno jsme se všichni setkali před školou a vyrazili směr Norimberk. Doprovázely nás paní profesorky Birhanzl, Imramovská a Bártová. Cesta autobusem se zdála být nekonečná, ale po několika hodinách jsme každý se svou letenkou seděl odbavený na letišti a napjatě čekali na boarding. Po příletu do Sevilly nás jako první uvítalo nezaměnitelné španělské vedro, a to přímou ranou mezi oči. Z té jsme se vzpamatovávali ještě na hostelu, před kterým nás vysadil zase jiný autobus a kde jsme byli také po celou dobu ubytovaní. A večer jsme vyrazili do města! Po cestě jsme se divili, jak Sevilla ožila. Zapadlo sluníčko a lidé vyrazili do ulic. Došli jsme až k Las Setas. Zírali jsme na dechberoucí útvary, které opravdu připomínaly houby. Zeshora jsme viděli na celé noční město a barevně svítící houbí obryně tomu dodávaly ohromující atmosféru.
Středa 6.9.
Po typickém španělském toustu s olivovým olejem, rajčatovým protlakem se solí k snídani, jsme plní entuziasmu vyrazili do ulic Sevilly poznat kus její historie. Nejdříve jsme se v bývalých archivech dozvěděli o zámořském významu sevillského přístavu. Věděli jste, že v každý obchod se zapisoval, takže novodobí hledači pokladů i dnes zkoumají v tamějších záznamech všechny významné plavby? Vyčerpaní po náročné prohlídce jsme po krátké svačině navštívili známou sevillskou katedrálu, jejíž hlavní předností je kombinace muslimské a křesťanské architektury a údajná hrobka Kryštofa Kolumba. Po dvou dlouhých a náročných prohlídkách jsme si dopřáli pozdní královský oběd v Domino's Pizza s All you can eat menu. Všichni jsme se tak přejedli, že nikdo z nás ještě dlouho nebude chtít o pizze ani slyšet. Nakonec jsme se ještě projeli vyhlídkovou lodí po řece Guadalquivir a těšili se pohledem na město z jeho hladiny.
Čtvrtek 7.9.
Po snídani jsme autobusem vyrazili na výlet do Córdoby. Po příjezdu a krátkém rozchodu jsme měli prohlídku v místní mešitě. Její atmosféra je strhující a doslova nás pohltila a nějakou chvíli jsme procházeli každý její kout. Další zastávkou byl kostel. Ohromná zlatem vyzdobená místnost nechala leckoho s úžasem stát. A aby toho nebylo málo, tak jsme ve večerních hodinách vyrazili do známého baru, La Carbonería, v bývalé opuštěné továrně, kde jsme mohli na vlastní oči vidět pravé španělské vystoupení flamenca. Tolik projevených citů a vnitřního napětí v jediném tanci jsme ještě neviděli. Bylo to neuvěřitelné autentické španělské flamenco! Ještě cestou na hostel jsme si o tom užasle vyprávěli.
Pátek 8.9.
Předposlední den jsme po snídani vyrazili do další části Sevilly. Jako první jsme přišli na náměstí Maria Luisa, kde jsme vyzkoušeli místní "tradici", pro nás ne tak typickou, a to krmení holubů. K někomu se nechtěli ani přiblížit, naopak jiní jimi byli doslova obklíčeni. Cestou jsme narazili na lavičku, na které byl vyobrazen příběh Dona Quijota de La Mancha pomocí kachliček, které jsou pro tento region velmi typické. Došli jsme až k Plaza de España, kde se točilo mnoho filmových snímků. Na oběd jsme zavítali do restaurace, kde jsme si dali místní tapas a přiťukli si sklenkou tinto de verano. Po výborném jídle jsme zavítali do muzea obrazů, kde nás paní profesorka Imramovská zahltila i trochou toho výkladu. Na večeři jsme se vrátili zpět na hostel a večer završili návštěvou jednoho z místních barů.
Sobota 9.9.
Poslední den v Seville… tak rychle nám to uteklo. Ráno jsme honem sbalili kufry, a ještě naposledy vyrazili do města. Měli jsme několik hodin rozchod, takže jsme po skupinách vyrazili každý, kam chtěl. My se rozhodli pro ochutnávku místních churros. Ale upřímně, asi jsme vybrali špatné místo, protože teda za moc nestály. Ale nedejte si ve Španělsku churros – tradiční sladká smažená pochoutka. Na letišti jsme ještě společně popřáli naší třídní paní profesorce Birhanzl, která další den slavila narozeniny a zároveň jí tím poděkovali, že jsme se díky ní mohli podívat do její rodné země a města.
Španělsko vonělo, Španělsko zpívalo, Španělsko žilo hlavně večer a v noci. A dodnes je nám Sevilla velkou inspirací. ¡Algún día iremos a verte!
Ema Klementová 5.C