Exkurze za krásami jižní Anglie

V sobotu odpoledne jsme, jakožto 2.A a 2.B v doprovodu profesorek Kortli, Šulcové a Bártové, vyrazili směrem k Eurotunelu. K němu jsme dorazili už v neděli kolem páté hodiny ráno. Nejprve jsme museli projít pasovou kontrolou, abychom mohli dále pokračovat na britské území. Poté, co vjel autobus do vlaku, se za námi zavřela skleněná přepážka a my se konečně mohli po dlouhé době trochu projít.

Cesta byla dlouhá, ale nějak jsme to přežili a zcela vyčerpaní s nově nabraným spánkovým deficitem jsme dorazili do Londýna. Ten jsme zažili v typicky britském počasí, neboť skoro celý den pršelo a Slunce jsme viděli celkem asi 1 hodinu. Prohlédli jsme si interiéry Toweru, projeli jsme se skoro, dá se říci démonicky klepající se nadzemkou, přičemž jsme se při západu Slunce prošli parkem u Greenwichského poledníku s observatoří. Pak jsme celí vystresovaní z otázky, jaká bude rodina, ke které jsme byli přiděleni, odjeli směrem na Brighton.

Londýnský Tower

Londýnská nadzemka

V Shorehamu jsme si vyndali zavazadla a odjeli do rodin, u kterých jsme měli přespávat následující čtyři noci. Většina z nás bydlela v poměrném pohodlí u povětšinou milých rodin.

Následující den jsme strávili v Brightonu. To je velice zajímavé město. Z dálky, či z výšky nevypadá nijak vábně. Uvnitř se však jedná o přesný opak. Právě tady jsme, ze všech míst, která jsme navštívili, našli nejvíce útulných kaváren a příjemných obchodů všeho druhu. Také jsme šli do čtvrti historických doků, kde v dnešní době nenajdete jiné obchody než zlatnictví a klenotnictví, do Královského paláce postaveného v orientálním stylu, do velice interaktivního SeaLife centra a na vyhlídkovou věž i360, trefně přezdívanou Donut.

Dalšího rána jsme vyrazili na velice deštivou cestu do přístavního města Portsmouth. Tam jsme zjistili, jak drahé některé obchody umí být. Opravdu, skoro 2 libry za malý pytlík bonbonů je rozhodně moc. Každopádně, dále jsme pokračovali do námořního muzea, kde jsme navštívili zrekonstruovanou HMS Victory. Odsud si kupodivu i většina z nás odnesla suvenýr v podobě budoucí skoliózy. Stropy na lodi byli totiž, tak nízké, že se někteří za celou dobu prohlídky nemohli ani jednou vzpřímeně postavit.

Ve středu jsme se vydali prozkoumávat krásy malého přímořského městečka Hastings. Toto místo je opravdu pěkné, pokud bychom počítaly všechny útulné kavárny a různé obchůdky s příjemnými majiteli, pravděpodobně bychom se ani nedopočítali. Dokonce i když jsme se ptali místních, jak by popsali Hastings. Většina nám odpověděla, že jako velmoc antikvariátů, vintage storů a malých pěkných obchůdků se zajímavou tématikou. V Hastingsu jsme bohužel nemohli zůstat na vždy. K odpoledni jsme se tedy odebrali směrem ke křídovým útesům a k Seven Sisters. Cesta tam trvala asi jen půl hodiny. Během té doby se většina z nás modlila, aby zůstalo hezké počasí. Celý den totiž svítilo Slunce, bylo by tedy opravdu nepříjemné, kdyby zalezlo zrovna v dobu, kdy máme jít 4 kilometry po útesech.

Hastings

Dobré počasí nám nakonec zůstalo a my se vydali na menší túru po překrásné anglické přírodě. Vypadalo to, jako ve filmu. Z jedné strany jsme byli obklopeni okouzlují zelení britských luk, přičemž ze strany druhé jsme měli výhled na krásu klidného lesknoucího se oceánu. Okamžik to byl opravdu nezapomenutelný. A to také díky traumatu, které jsme utrpěli v podobě nudisty s batůžkem. Na sobě měl pouze ponožky, boty a turistický batoh. Toho jsme potkali dokonce dvakrát, neboť se pravděpodobně vracel na parkoviště, ze kterého vycházel. My jsme ovšem pokračovali směrem k Seven Sisters. Tam jsme šli na pláž, kde jsem stihla najít, zdali je v Británii nudismus na veřejnosti povolený, nebo ne. Pro Vaši informaci, to dle několika zdrojů přímo ilegální není.

Beachy Head

Nadcházejícího rána jsme se rozloučili s rodinou a odjeli na stejné místo, na kterém jsme naši exkurzi započali. Do Londýna. Tam jsme se vydali na plavbu lodí po Temži, čímž jsme si prohlédli celou východní část Londýna, až po Westminster. Vystoupili jsme a vydali se směrem k Big Benu a dále k Westminsterskému opatství. V něm jsme nasáli estetičnost Bradavic z Harryho Pottera. Dále jsme pokračovali k Buckinghamskému paláci, na Piccadilly a Leicesterské náměstí, kde jsme dostali rozchod. Každý ho využil nějak jinak. Někteří šli do různých obchodů, jiní se zase vydali objevovat krásy města. Tato skoro idylická chvíle, však nemohla trvat na vždy. Proto jsme se po skoro 2 hodinách pomalým krokem vydali na Trafalgarské náměstí. Odsud jsme pak už vyrazili kolem Downing Street, do klaustrofobicky malého metra a do severního Greenwiche, kde na nás čekal autobus.

Londýnský Big Ben

Tento výlet nám dal opravdu hodně vzpomínek. Některé zábavné, některé, které bychom snad i chtěli zapomenout a naopak některé, které si budeme pamatovat až do skonání našich myslí. Řekla bych, že to byla i skvělá možnost nahlédnout do každodenního anglického života. A pokud Vám mohu dát pár rad ohledně žití v Británii, pak jsou to tyto. 1) Všichni Britové sice šetří, avšak okna jim zásadně netěsní. 2)Svačinové jogurty v pytlících se dají považovat za prakticky nejedlé. A poslední. 3)Pokud najdete jakkoli útulný obchod, kavárnu, či cokoli jiného, pravděpodobně budete překvapení, jak milí a všímaví někteří lidé umí být.

Autor článku:

Kristýna Vondráčková II.A