2. - 6. 9. 2024 jsme se seznamovali na "adapťáku" - podařilo se stmelení tříd?
2.9.2024 konečně začal náš dlouho očekávaný adaptační kurz v Mírové u Kozákova. S paní profesorkou Adámkovou a Fišerovou v čele, třídními učitelkami 1.A a 1.B, jsme na adaptačním kurzu trávili nejvíce času, adaptační kurz pro nás ale skvěle připravili i milí instruktoři, studenti a studentky maturitních a čtvrtých ročníků. Dále nás měli na starost páni profesoři Erlebach, Kvíz a paní profesorka Šiková.
Přijeli jsme, vybalili si a po večeři jsme se začali blíže seznamovat se spolužáky a instruktory.
Další den byl prošpikovaný stmelovacími hrami a pohybem. Nejméně oblíbená byla hra „mravenci na medu“, při které mnozí z nás museli vystoupit ze své komfortní zóny, ale ve finále právě tato hra stmelila kolektiv tříd ze všech nejvíce.
Středa proběhla ve stejném duchu – hodně pohybu a námahy. Vzhledem k tomu, že na nás svítilo slunce a bylo kolem 30 stupňů, tak byl bazén vítaným způsobem, jak se zchladit. Vedle dovádění ve vodě se o poledním klidu odehrával i mezitřídní turnaj ve hře „pukec“. Každý den byl ve všem unikátní a ten třetí ve výstupu na kopec Kozákov. Pan profesor Erlebach nám po cestě vyprávěl o mineralogii kopců v oblasti Kozákova. Závěrečný strmý stoupák na vrchol Kozákova nám díky tomu nepřipadal tak děsivý. Nahoře nás mile překvapil krásný výhled, ale nemile zavřený kiosek. Po mnohem rychlejším sestupu nás už čekala večeře a hra „městečko Palermo“ a „zelená karta“, u které jsme se hodně nasmáli.
Ve čtvrtek jsme v týmech plnili různé úkoly, které měly prověřit naši rychlost, zručnost, nápaditost. Odpoledne přijel pan profesor Bělohoubek, aby zjistil, kolik je mezi námi hudebníků. Na koncertě školní kapely si zahráli a zazpívali i někteří z nás. Po koncertě paní profesorky zavedly každou třídu zvlášť do Měsíčního údolí, kde byla již úplná tma, ale místo toho, abychom si svítili baterkami, zažehly paní profesorky svíčku a nechaly ji kolovat. Ten, kdo ji měl v ruce, mluvil o svých pocitech z adaptačního kurzu. Ty byly povětšinou kladné, ale sem tam se objevil i nějaký ten záporný. Mé pocity byli pouze kladné a myslím si, že jsem v životě nezažil lepší školní zájezd.
Poslední den už byl ve znamení loučení a návratu do Prahy a já jsem přesvědčen, že jsme odjeli s pocitem, že příštích šest let budeme trávit v kolektivu, ve kterém se budeme cítit dobře.
Napsal: Marek Roubal, 1.A