GVPles 2008

Píše se neděle 20.ledna 2008, pár minut před pátou hodinou a před velkým sálem Lucerny se hemží pár volánů a je slyšet poklepávání gentlemanských hůlek. Ačkoliv ples oficiálně začíná až v sedm hodin, je nutné, aby si maturanti spolu se svými třídními profesory vyzkoušeli nástup, předtančení a aby se zpotili ještě dřív, než to opravdu vypukne.

Všichni vyfasujeme po třídách klíčky od šaten, podivuhodně malých (ale co, na to už jsme za těch šest let zvyklí!) a zapáchajících (i tomu jsme za ta léta uvykli!). Probíhá poslední kompletace darů pro třídní a hlavně večerních rób - tu se musí něco pozapínat, tu se do něčeho nasoukat, zastrčit břicho, upravit loknu a přelakovat vlasy.

Konečně stojíme na parketu a máme tu čest vidět ještě stále nezaplněnou Lucernu a příležitost prohlédnout si, jak kdo vypadá. Pomalu se ani nepoznáváme, v džínách jsme lépe identifikovatelní. Nástup probíhá lehce s problémy, moderátor nám to nezapomene několikrát zopakovat. Zřejmě neví, že jsme z elitního gymnázia a že by to stačilo říci jednou, maximálně dvakrát. V rychlosti si každá třída zkusí svoje vystoupení pak se už může jet úplně naostro.

Před námi kluci sekají latinu ve švihácky rozepnutých košilích, okolo nich se svůdně svíjí naše spolužačky v černo-zeleném a všichni dohromady předtančují celé škole v rytmu bachaty a následně salsy. Ples Gymnázia Na Vítězné pláni je oficiálně zahájen.

Všichni maturanti se úspěšně a slavnostně propletli na parketu, aby nakonec se svou třídou utvořili kroužek a obklopili třídního. Každý obdržel od třídního profesora šerpu, načež dostali třídní profesoři dárek. Dva ročníkoví kolegové, Lukáš a Andrea, pronesli projev a poděkovali všem třídním profesorům za „všechno“ – tedy od zeměpisného dějepisu až po neotěhotnění. Na pódiu se objevil i pan ředitel a paní zástupkyně, aby nám popřáli příjemný ples. Tentokrát však udělal chybu mistr moderátor, který se utnul při uvádění pana „inženýra“ Mervínského a paní „doktorky“ Farové. Třídní profesoři pak dostali možnost zapotit se při valčíku a všichni se toho zhostili se ctí (však si to také někteří dopředu nacvičovali).

Ceremoniální část plesu je tímto za námi a prostor je teď pro studenty s rodiči, ale nejenom pro ně, i ostatní milovníci tance jsou zváni na parket. Taneční bloky jsou průběžně střídány s vystoupeními jednotlivých tříd. Všichni volili to, co je jim blízké či nějakým způsobem milé anebo z čeho si prostě lze udělat legraci: Karel Gott si vykrucoval nohu, až mu z toho málem vypadl umělý kyčelní kloub, Arnoštek je prostě boží, Pomáda taktéž, originalitě kolečkových bruslí nelze než tleskat a v neposlední řadě neotřelý mix hudebních a tanečních stylů zase o něco zpestřil atmosféru.

A vzhledem k tomu, že to byl ples jubilejní, čtyřicátý, nesměla chybět ani modlitba, a tak jsme si s Majkeem vykřičeli hlasivky. Do příští modlitby by mohlo být zařazeno: „Za naše hlasivky,“ a „Za afterparty,“ protože ta se povedla stejně tak jako celý ples a byla příjemnou ranní tečkou.

Předmaturitní ročníky, trumfnete nás za rok?