Co vše víte, nebo spíš nevíte o dětských domovech? Díky divadelnímu představení Takže asi tak a besedě s Robertem Ferencem má 1.A o životě dětí v dětských domovech jasnější představu!
Jaký je život v dětském domově? Jaké to je žít bez rodiny, potýkat se se závislostmi, skončit na ulici?
Odpovědi na některé otázky se naše třída 1.A dozvěděla během představení „Takže asi tak” (24.3.), které se v tomto školním roce hraje v rámci projektu Činohry ND a ND Young ve spolupráci s teenagery z dětských domovů.
Naše představy o dětských domovech se od skutečnosti často velmi liší. Pokud se vám vybaví sirotčinec z 19. století, stará zamřížovaná budova a chudé hubené děti, které žebrají o jídlo, jste na omylu. Není to ani ústav nebo „polepšovna” pro problémové děti. Nikdo, kdo v děcáku vyrůstá, za to nemůže. Příčinou jsou rodiče, kteří se o své potomky z nějakého důvodu nemohli nebo nedokázali starat. Mnohé z dětí se i přes pobyt v domově s biologickými rodiči znají a jsou s nimi v kontaktu. Sirotci tvoří minimum.
V současnosti bývají dětské domovy zařízeny formou rodinných skupin po 6 až 8 dětech. Společně bydlí v domě nebo bytě. Chodí do školy, s vychovateli si nakupují, v domově společně vaří, každý plní své povinnosti, může navštěvovat kroužky a rozvíjet své talenty a záliby. Je to zkrátka uzpůsobeno tak, aby vše co nejvíce odpovídalo rodinnému prostředí a fungovalo jako v klasické domácnosti.
V návaznosti na divadelní představení jsme během hodiny ZSV mohli naše přemýšlení o dětských domovech prohloubit. Měli jsme totiž 3.4.2025 pozvaného hosta, pana Roberta Ference, kterého doprovodila paní Tamara Borovková z neziskové organizace Mimo domov (www.mimodomov.cz). Pan Ferenc je uznávaný klavírista, který sám 19 let v „děcáku” pobýval. Podělil se s námi o svůj životní příběh, který byl plný rozličných zakopnutí, ale i touhy a vůle znovu vstát a najít své místo ve společnosti. Své dechberoucí vyprávění prokládal virtuózní hrou na klavír. Opět jsme se přesvědčili o tom, jak důležité je mít blízkého člověka, kterému můžeme věřit, činnost, která nás naplňuje, životní cíle, sny a mnoho dalšího.
Z vyprávění pana Ference víme, jak těžká situace nastává, když vykročíte do života nepřipravení a bez zkušeností. Jste zvyklí se pohybovat ve skupině lidí, najednou jste sami, ocitnete se na ulici, nemáte na koho se obrátit a komu důvěřovat.
Co děti z dětských domovů potřebují od společnosti a co naopak ne? Nežijí sice v nedostatku, pomoc je ale vítána. Způsoby, jak pomáhat lze najít na internetových stránkách dětských domovů, vhodným darem je např. finanční částka. Nejdůležitější je, abychom tyto děti nelitovali, ale dívali se na ně jako na jedny z nás a přijímali je mezi sebe.
Život každého z nás má smysl, každý z nás má nějaké poslání, a já myslím, že příběhy ostatních pro nás mohou být velkou inspirací.
Mariana Peyerlová, 1.A
