Poznávací zájezd do Řecka

Třídy 2.E a 2.B spolu s učiteli Andronikou Čolasovou, Ludmilou Reindl Friedl a Mikulášem Přikrylem odjely do Řecka z Prahy 10.10. večer a vrátily se 22.10. v noci.

MY JEDEME SE TŘÍDOU DO ŘECKA?! Byl to onen den, den, který měl každý z nás ve svém fyzickém či elektronickém diáři tučně podtržený. Desátého října, páteční večer po škole – je to tady! Seděli jsme namačkaní v autobusu a pořád tomu nemohli uvěřit. My opravdu jedeme se třídou do Řecka?! Ano, jedeme – autobus už to sviští po dálnici směrem na Plzeň. Opravdu se to děje…

Sobotní ráno. Místo toho, abychom se vzbudili ve svých pohodlných postelích, odpočatí po týdnu školy, jsme se vzbudili rozlámaní v autobusu uprostřed Itálie. Společně s naším třídním profesorem jsme dobrých třicet minut hledali supermarket na benátském předměstí. Díky perfektní schopnosti používat Google Maps jsme se nakonec dostali do cíle. Kdo zná italské supermarkety, ten ví, jak těžké je udržet se a nevykoupit celý regál se sýry a uzeninami. Po dlouhém přemýšlení, jakou uzeninu si kdo koupí, aby si pochutnal a zároveň se nezadlužil na šest až sedm generací dopředu, jsme se vrátili do autobusu s plnými nákupními taškami, které nám měly sloužit jako zásoby na dvoudenní plavbu trajektem.

Trajekt – místo, kterého se většina obává kvůli mořské nemoci nebo strachu z moře. Pro naši generaci byl ale mnohem větším strašákem dvoudenní pobyt bez mobilního připojení. Po ubytování ve velmi stísněných, zato pohodlných kajutách jsme se jako třída sešli na horním heliportu, odkud byl nádherný výhled na moře. Stačil jeden pohled a nám došlo, že být bez internetu není žádný trest, ale naopak – příležitost užívat si přítomný okamžik. Trávili jsme čas odpočíváním, povídáním, hraním deskových her – a někteří dokonce buzením kapitána lodi. Vrcholem naší plavby po Jaderském moři byl nedělní večer, kdy jsme měli mít taneční lekci. Bohužel jsme byli v Řecku. Naštěstí naše spolužáky napadl naprosto geniální nápad – udělat si vlastní taneční přímo na trajektu. Tak jsme se večer, pod širým nebem a obklopeni mořem, sešli a společně si zatančili country tance pod vedením našeho překvapivě velmi tanečně nadaného pana profesora.

Náš pohádkový život na trajektu skončil a hned nás udeřila tvrdá realita. Byly dvě hodiny ráno, nacházeli jsme se v přístavu Patras, náš program začínal až dopoledne a my neměli žádné ubytování. Jediné, co nám zbývalo, bylo přečkat noc ve stojícím, neklimatizovaném autobusu. Myslím, že pan profesor Šmíd by na nás byl hrdý – tento zážitek za žádnou nebyl pozitivní, zato byl extrémně intenzivní.

Po krásně strávené noci mohl začít náš první den v Řecku. Navštívili jsme Mykény a Nemeji, kde se v minulosti i dnes konají Nemejské hry. Pár z nás si dokonce na starověkém stadionu zaběhlo. Večer nás čekalo příjemné ubytování v apartmánech v Arkitse. Co už nebylo tak příjemné, bylo sprchování v arkitské – tedy doslova arktické vodě, které nás pronásledovalo celý pobyt.

Další den, brzy ráno, jsme vyrazili do přístavu, odkud jsme vypluli na ostrov Lichadonisia. Odpoledne jsme navštívili muzeum v Termopylech a na závěr jsme se vykoupali v termálních sírových pramenech, po kterých jsme sice nevoněli, ale byli jsme zdraví jako rybičky.

Třetí den v Řecku je pro mnohé považován za ten nejlepší – a není se čemu divit. Celý den jsme strávili v lázeňském městečku Loutra Edipsou, kde se horké prameny vlévají přímo do moře. Kromě nádherného koupání jsme si užili „courání“ po městě, vynikající gyros a ještě lepší zmrzlinu. Večerní plavba lodí při západu slunce byla jen nádhernou třešničkou na dortu.

Ve čtvrtek nás čekala změna – z blízkosti moře jsme se přesunuli do hor. Tato změna scenérie byla velmi příjemná, poznali jsme zase něco nového. Vydali jsme se do starověkých Delf, kde, i když nám nikdo nevyvěštil budoucnost, bylo moc krásně. Následně jsme se přesunuli do malebného horského městečka Arachova. V městečku jsme potkali velmi schopného prodejce, který svými dovednostmi dokázal naší skupince prodat snad 45 kilogramů tymiánového medu. Med byl ale opravdu vynikající a levný. :)

Další den začal brzy – čekala nás cesta do města Atalanta. Jako první jsme navštívili místní trh, poté archeologické muzeum, kde jsme dostali velmi zajímavý výklad od paní profesorky Čolasové. Cestou do muzea jsme byli vřele, a hlavně hlučně, vítáni studenty místního odborného učiliště. Po návratu na apartmány někteří odpočívali, ale část z nás se rozhodla jít na večeři pěšky – byla to sice nádherná, ale poměrně dlouhá procházka.

Zase jsme se vydali do hor, tentokrát do byzantského kláštera Osios Lukas, odkud byl snad ten nejnádhernější výhled celého zájezdu. Na oběd jsme odjeli do města Levadia, kde jsme měli pořádný výšlap k malému kostelíku Hagia Ierousalim.

Stejně jako Bůh, i my jsme sedmý den odpočívali.

Po dni odpočinku nás čekalo vstávání ve čtyři hodiny ráno a cesta do Athén. Prošli jsme si město, ale hlavním cílem byla návštěva Acropolis Museum a následně i samotné Akropole. Rozloučili jsme se s paní profesorkou Čolasovou a už nás čekala jen cesta na trajekt a poklidná cesta domů… Akorát že vůbec! Po nějaké hodině jízdy nám pan profesor oznámil, že trajekt vyplouvá o hodinu dříve, než měl, a my kvůli tomu nestíháme zastávku v supermarketu pro potraviny na plavbu. Začala velká nervozita a u některých i panika. Jeden za druhým spolužáci vytahovali mobily a psali rodičům, jestli smí utratit nekřesťanské peníze za jídlo přímo na trajektu. V autobuse panoval strach a nejistota. Čím blíže jsme byli k přístavu, tím se náš časový skluz zvětšoval. Přijeli jsme k přístavu dvacet minut po konci check-inu. „Rychle! Berte věci a běžíme!“ vyběhli jsme za profesory a v přístavu nás čekalo překvapení v podobě mini stánku s předraženým jídlem, kde jsme, za doprovodu rozkazů typu: „Už nenakupujte, běžíme na check-in!“ ještě stihli doplnit zásoby. Tady zábava nekončila. Když jsme se dostali přes check-in, čekal na nás autobus, který nás měl dopravit k lodi. V autobuse jsme čekali dobrých dvacet minut jen stáním a koukáním na naši loď v dáli, doufajíce, že se na ni ještě dostaneme. Nakonec vše dobře dopadlo – dostali jsme se na loď a vesele odpluli do Benátek.

Zpáteční cesta už byla klidná a my jen přemýšleli nad tím, jak krásný zájezd jsme zažili. Tento výlet nám nedal jen nové vědomosti a nezapomenutelné zážitky, ale i definitivně upevnil naše vztahy ve třídě. Na závěr bychom chtěli moc poděkovat našim profesorům, a hlavně paní profesorce Čolasové, za organizaci tohoto skvělého zájezdu.

Hugo Muchow 2.E