Byla noc z 9. na 10. 5. 2023 a my stáli před budovou GVP a nakládali věci do minibusu. Asi po 6 hodinách nás páni řidiči, kteří byli zároveň instruktory celého kurzu, v pořádku dovezli do Rakouska, konkrétně k řece Steyr.
Rozebrali jsme si potřebné vybavení- neopreny, helmy, vesty, pádla, nafoukli lodě, nakonec dostali krátkou instruktáž a mohlo se vyplout! S divokými vlnami Steyru se všichni úspěšně poprali. V těch méně náročných úsecích bylo možné obdivovat okolní přírodu, a hlavně tu nádherně čirou vodu. Po seznámení s první rakouskou řekou jsme stejný úsek spluli ten den ještě jednou.
Později odpoledne následovalo vyfukování a balení lodí, převlékání z neoprenů do normálního oblečení, a nakonec přesun minibusem do kempu v Eschau, kam jsme dorazili až za tmy. Za svitu čelovek jsme si postavili stany, pak si každý zajistil večeři (asi nejvíce populární byla instantní jídla z pytlíku) a náročný den byl zakončen zpěvem za doprovodu kytary a ukulele.
Ráno taky stálo za to. Po nočním vydatném dešti bylo venku na horském vzduchu opravdu příjemně a tak byla jasnou volbou ,,snídaně v trávě” před stany. Možná právě ta mohla za náš pozdní příchod na ranní sraz u minibusu.
Instruktoři nás dopravili k řece Salze, kde se opakoval proces ,,vybalit, nafoukat, neopreny na sebe, snést lodě k vodě”. Dnes už jsme byli mnohem více sehraní atak se po pár desítkách minut zase mohlo vyplout. Plní adrenalinu a nadšení jsme se hnali do divokých vln řeky Salzy. Před složitějšími místy jsme vždy hromadně zastavili na klidnější vodě a dostali rychlou lekci pádlování - kdy a jak správně zabrat, jak se porvat s peřejemi a podobně. Taky jsme si zkusili projet slalomovou tratí ve Wildalpenu, každý po svém, někteří zvládli i neplánovanou jízdu pozadu… Sil jsme nabrali kousek od Wildalpenu, kde si všichni vybalili předem připravený oběd z loďáků a odpočívali. Velkou radost nám udělala i boudička se záchody, kde se mimo jiné nacházelo i topení.
Vyhřátí jsme nasedali do lodí, popadli pádla a mohli pokračovat v cestě. Podle paní profesorky Nedvědové nás právě v tomto úseku čekaly ty nejkrásnější přírodní skvosty celého vodáckého zájezdu. Jednoznačně však nejhezčí atrakcí, která nám vodákům zůstane v paměti ještě dlouho, je skákání do vody z poměrně vysokého můstku. Bylo to jen pro silné jedince, a ne všichni skočili. Ze spárů divokého proudu nás vysvobozovali instruktoři stojící na břehu pomocí házečky.
Od skokánku už to bylo jen pár minut k místu, kde parkoval minibus. Vyfoukat lodě, převléknout se z neoprenů, naložit do přívěsu a hurá do kempu. Tentokrát jsme ke stanům dorazili ještě za světla, a tak bylo chystání večeře o něco příjemnější. Čtvrteční den jsme zakončili promítáním vodáckých filmů a zpěvem u táboráku.
Poslední den naší výpravy už šlo všechno jako po másle. Všichni stihli přijít na sraz včas, a i s loděmi nám to šlo rychleji. Pokroky byly zřejmé nejen v přípravách, ale i v praxi mezi peřejemi. S parádou jsme sjeli poslední desetikilometrový úsek řeky Salzy. Před námi už bylo jen balení veškerého vodáckého vybavení a po návratu do kempu pakování našich dosavadních obydlí. Řada z nás nevydržela bez posledního instantního jídla. Pak už nás čekala jen cesta domů malým autobusem, který nám dělal spolehlivého přepravce celý zájezd.
Anna Vítková 3.F, Petra Heřmanová 4.A
