Po strastiplné sedmnáctihodinové cestě autobusem jsme se konečně dostali do starobylého městečka Bath. Město je známé svou krásnou architekturou a lázněmi, které ještě pamatují dobu starověkého Říma. Hned jak jsme přijeli, vypotáceli jsme se celí rozlámaní z autobusu a protáhli se na čerstvém vzduchu probouzejícího se Bathu. Prošli jsme se klidnými uličkami a navštívili jsme ony známé lázně, kde jsme byli i na interaktivní prohlídce. Poté jsme měli rozchod, kdy jsme se mohli volně toulat po městě a objevovat jeho skryté kouty. Ve večerních hodinách jsme se přesunuli do welšského města Swansea. Tam si nás vyzvedly naše hostitelské rodiny a vzaly si nás pod svá křídla na další čtyři dny. Převážná část z nás byla s našimi rodinami více než spokojená a užili jsme si s nimi hodně zábavy.

Ve středu jsme navštívili přírodní rezervaci s nádhernými vápencovými útesy - poloostrov Gower. Nejdříve jsme se prošli kolem zříceniny Pennard Castle až k zátoce Three Cliffs Bay. Následně jsme měli komentovanou prohlídku stále funkčního mlýna, který je starý již 800 let. Součástí prohlídky byla i náštěva zdejší farmy s domácími zvířaty a tamější „tearoom“, kde jsme ochutnali tradiční anglický cream tea, což je pečivo scones se smetanou clotted cream a džemem. Po ochutnávce jsme se vydali na další procházku z pobřežního městečka Rhossili až na samý konec poloostrova. Cestou jsme viděli nejednu volně se pasoucí ovci nebo koně na nádherné travnaté plošině u útesů. Před naším opětovným odjezdem do Swansea jsme došli dolů na pláž, kde se ukrývá loď Helvetia, pohřbená v písku již od 19. století. Pokochali jsme se pláží a zahráli si společně hru branball, kterou jsme si všichni náležitě užili.

Ve čtvrtek nás čekala výzva v národním parku Brecon Beacons - výšlap na nejvyšší vrchol „Kapradinových hor“, Pen y Fan, který má 886 m.n.m. Cesta byla dlouhá, a proto jsme si ji zkracovali hraním rozličných slovních her (např. co si sbalím na dovolenou, mysli si nebo kontakt). Terén byl místy náročný a sil ubývalo, ale výhledy, které se nám naskytly, za to rozhodně stály. Velmi na nás zapůsobila malebná krajina této země. Poté jsme se vydali zpět dolů. Musím říct, že jsme měli obrovské štěstí, protože jakmile jsme sestoupili dolů, projevilo se typické anglické počasí, začalo hustě pršet. Když jsme dorazili do městečka Caerphilly, déšť stále nepřestával, a proto se většina z nás šla schovat do kaváren, kde jsme strávili zbytek odpoledne a krásný hrad Caerphilly jsme si prohlédli jen zběžně zvenčí zpoza deštníků a pláštěnek.

Páteční den jsme zahájili prohlídkou hradu Carew, což je zřícenina hradu z 16. století. Poté jsme přejeli do národního parku Pembrokeshire Coast. Tam jsme se prošli po útesech a užívali si dechberoucího výhledu na moře. Posledním bodem programu byla návštěva přímořského městečka Tenby. To se pyšní krásnými barevnými domky a několika písečnými plážemi. V městečku to opravdu žilo, lidé malovali do písku na pláži obrovské květiny, v kavárnách se lidé setkávali se svými přáteli nebo se jenom potloukali ulicemi. Dokonce se s námi začal bavit jeden pán a vyprávěl nám o svých zážitcích z naší rodné země. Bylo to moc milé a humorné setkání. Několik z nás si také pochutnalo na typickém anglickém jídle, fish and chips.

V sobotu jsme navštívili Welsh Folk Museum, skanzen, kde jsme si mohli prohlédnout, jak vypadala například škola před 80 lety, kdy děti byly svolávány na vyučování pomocí velkého zvonu. Po krásné procházce parkem jsme se vydali do Cardiffu. Navštívili jsme hrad, prošli „tunelem“, který nám připomněl hrůzy druhé světové války a poté jsme shlíželi z vysoké hradní věže na moderní centrum Cardiffu s mrakodrapy a obrovský fotbalový stadion. Po prozkoumání promenády plné obchodů jsme jeli do hotelu na předměstí Londýna.

Poslední den jsme poznávali Londýn. Během hodinové plavby lodí jsme měli možnost obdivovat malebné domky vedle majestátných, vysokých a moderních budov nebo velkých skladišť podél řeky Temže. Poté jsme se prošli kolem budovy parlamentu s Big Benem a Westminster Abbey. Viděli jsme davy mířící k místu střídání se stráží u Buckinghamského paláce. Chvíli jsme s nimi postáli a nasáli atmosféru a poté jsme pokračovali k Trafalgar Square. Zde jsme se každý vydali na vlastní výzkumnou výpravu obchůdků, čínské čtvrti Soho nebo jiných zajímavostí. Na cestě zpátky k autobusu jsme se projeli londýnským metrem, nejstarší podzemní dráhou na světě. Nikdo z nás se naštěstí neztratil, a tak jsme se v klidu mohli vydat domů, do Prahy.

Tato, pro mnoho z nás vlastně neznámá, země, nám za tento týden ukázala své krásy i příkoří. Tradiční anglické počasí, kterého jsme se obávali, nás naštěstí zastihlo pouze jednou. Překvapilo nás, jak milí a přívětiví jsou lidé ve Walesu, procvičili jsme si angličtinu a nabyli jistého sebevědomí v mluvení. Dozvěděli jsme se spoustu informací o historii Británie, Walesu i o jednotlivých památkách, které jsme navštívili.

Do Prahy jsme se tedy vrátili z autobusu sice nevyspalí, ale zato šťastní a plní krásných nových zážitků a vzpomínek.

Tímto bychom ještě chtěli poděkovat všem profesorům, kteří s námi zájezd absolvovali (paní profesorky Kortli a Šulcová a pan profesor Halík).

Autorkami článku jsou dívky ze 4.B (Kateřina Voborská, Magdalena Dvořáková a Karolína Česká).

Články uživatele Kateřina Voborská

Poznávací zájezd do Walesu