Gymnázium Praha 4, Na Vítězné pláni (Vítězná pláň)


Skrytý nadpis

Články z intranetu...

Vyhledávání

ČTU, ČTEŠ, ČTEME! aneb Noc s povídkou 2008

V pátek 8.2.2008 jsme strávili noc ve škole, a to i přes to, že nás nikdo nenutil. Sami jsme si to přáli, protože jsme měli chuť předčítat anebo alespoň reprodukovanému textu naslouchat. Na dvanáctihodinové čtení nazvané „Noc s povídkou 2008“ byli pozváni profesoři, studenti maturitních ročníků 6.A a 6.B a jejich hosté.

Ve čtyři hodiny odpoledne zazněly pomyslné famfáry ohlašující začátek akce. Paní profesorka Imramovská, právem zvaná „Matka akce“, jelikož celý nápad uspořádat toto setkání vzešel z její hlavy, pronesla úvodní vítací slova a pak se už jen četlo, četlo a četlo.

Jako první čtenář usedl do horkého křesla pan ředitel a přednesl povídku jím vybranou. Výsadou každého čtenáře bylo zvolit si povídku jemu milou a blízkou, nebyl ničím a nikým omezován. Zazněly tedy povídky milostné i dobrodružné, krátké i dlouhé, vtipné i smutné, české i zahraniční.

Čtenáři byli profesoři i studenti, všichni přeci umíme číst! Je nutné vyvést z omylu každého, kdo by se domníval, že se zapojili jen vyučující humanitních oborů. Povídku přišel přednést i pan profesor Staněk, Šmíd a další reprezentanti přírodovědných oborů.

Bloky trvající zhruba 45 minut střídaly přestávky, během nichž se každý mohl občerstvit. K dispozici byl profesionální bufet pod vedením paní profesorky Vondráčkové. Během jídla jsme diskutovali o povídkách, ale i o našich životech, radostech a strastech. Během vyučování na to není čas a kdy jindy (a jak často) se s profesory potkáváme na takovýchto neformálních akcích?

Okolo půlnoci se místnost 112 obohacená o spoustu žíněnek, na kterých se výborně leželo a následně i spalo, poněkud vyprázdnila. Nejsilnější kusy však zůstaly, aby si poslechly jedny z posledních povídek. Ty obsahovaly zvláštní kouzlo únavy čtenářovy, ale i posluchačovy.

Po posledním bloku povídek se několik lidí vydalo na první metro, jiní zůstali ve škole a nepohrdli žíněnkami s vůní potu. Nevím, zda někomu zbyla síla snít o povídkách, ale jsem si jistá, že každému zůstala pěkná vzpomínka a další důvod, proč si léta strávená na GVP připomínat s láskou a vděčností.

13.02.2008 - Autor: Barbora Černíková