Gymnázium Praha 4, Na Vítězné pláni (Vítězná pláň)


Skrytý nadpis

Články z intranetu...

Vyhledávání

Cestou do Štrasburku

Letos již podruhé jsme se my, studenti elitního gymnázia, vydali na cestu do parlamentu. Tentokrát však ne na provinční diskusní soutěž Cestou do parlamentu, ale přímo do parlamentu evropského, do štrasburského snu všech budoucích diplomatů a politiků.

V sobotu 19.4. vyrazil v brzkých ranních hodinách autobus směr Norimberk. Dva profesoři na předních sedadlech, Helena Šilhánková a Matěj Král, veselí uniformovaní páni řidiči a kopa lehce klimbajících studentů za nimi.

Jako zkušení poutníci jsme se nespokojili pouze s prvoplánovou návštěvou Štrasburku, ale procestovali jsme kus Evropy. Naši věrní autobusáci nejen že nás dovezli ke všem zásadním cílům naší výpravy, ale stavěli nám na požádání na mnohých benzínkách. Tady si čeští chlapci přišli na své a za podpory jódlujících německých starousedlíků se v rámci evropské spolupráce vesele protáhli na švédských prolézačkách značky Ikea.

První zastávkou na naší trase byl upršený pan Norimberk. Toto město bylo za vlády fuhrera Hitlera manifestačním centrem Třetí říše, a my jsme proto navštívili zdejší muzeum nacismu, abychom se o tehdejší době dozvěděli něco víc.

Večer jsme dorazili na neutrální území – do švýcarského Curychu. Ubytovali jsme se v luxusním motorkářském hostelu, kde si především naše dívky rozhodně nemohly stěžovat na nedostatek zájmu zdejších celoročně ubytovaných švarných jinochů.

Následující den nás čekal téměř horolezecký výstup na zdejší nepovedeně zvětšený klon pražského Petřína. Když jsme se s jazyky na vestách vydrápali na samotný vrchol, museli jsme shledat, že dechberoucí výhled za naše propocená trika určitě stál. Před našima očima se na hladině Curyšského jezera rýsovaly zasněžené Alpy a my jsme měli před sebou celé město jako na dlani.

Odpoledne se neslo v duchu hesla Evropské unie jednota v rozmanitosti. Jednotný byl čas rozchodu a shledání, ale výplň celého slunného odpoledne byla na nás. Infantilnější jedinci obsadili roztodivné a laškovné atrakce curyšské pouti. Plně konsternováni svými taškařicemi zapomněli na tok času a bylo problémem je přesvědčit, že už je po večerníčku (19 hodin) a tedy čas jít spát. Ti hladovější z nás se nenechali dvakrát pobízet a vzali útokem kulinářské speciality místních podniků.

V pondělí ráno jsme dali sbohem milým spolunocležníkům z hostelu, ukápla nejedna slza. Po několika hodinách jízdy autobusem jsme překročili švýcarskou hranici a rázem jsme se ocitli ve sladkokyselé Francii – pršelo a byla zima.

Počasí bylo jedním z důvodů zrušení plánované túry po hřebenech francouzských Vogéz. Tím druhým bylo neadekvátní přezutí (máme vás rádi, pane řediteli) především u dámské poloviny zájezdu - s podpatky se do kopce šlape dost špatně. Náhradním programem byla návštěva neoromantického hradu. Hrad byl ponořen do mlhy tak husté, že by ji Rákosníček mohl krájet. Pochmurně sentimentální scenérie dala vzniknout atmosféře, při které by se za sebevraždu nestyděl ani takový emař jako Karel Hynek Mácha.

Poslední večer naší dlouhé štreky jsme strávili ve velkém stylu. V majestátních prostorách zámku nás s několikerými úklonami přivítali místní Thenardiérovi, kteří nás za doprovodu pukrlat seznámili s kódem padací brány a uvedli do honosných šestilůžkových komnat.

Následující pasáž seznamující s průběhem nočních hodin, byla z důvodu veřejné publikace z tohoto seriózního textu nakonec vyřazena. Pokud vás zajímají podrobnosti, neváhejte se osobně obrátit na autory tohoto článku :-).

22. 4. 2008, 10:00, Štrasburk – sídlo Evropského parlamentu
Všichni účastníci zájezdu byli předvedeni před komisi střežící vstup do objektu. Kritériem vstupu byla vrstva mejkapu silná alespoň dva milimetry, v čemž dívky nezklamaly. Chlapci pak do svých vlasů vpravili mazlavé kusy neurčité želé hmoty, aby vypadali alespoň trochu k světu. V Evropském parlamentu se nás ujaly dvě vážené europoslankyně, paní Hybášková a paní Roithová. Vysvětlily nám, jak to v parlamentu chodí, a zasvětily nás i do leckterých složitých problémů. Dozvěděli jsme se například, že nejzlobivějším enfant terrible evropské politiky jsou horkokrevní Řekové.

Za naši pozornost jsme byli odměněni modrým euromedvídkem, v kvalitním plyšovém provedení. Třešničkou na dortu byla možnost osobně se zúčastnit zasedání parlamentu. Na naše smysly působilo pantomimické představení lesů rukou zdvihaných na povel velitelů jednotlivých frakcí. Do uší nám zněly líbezné hlasy překladatelů, kteří nám pomohli porozumět probírané problematice. My, občané země ležící v geografickém srdci Evropy, jsme se na pár desítek minut ocitli v evropském srdci politickém.

Ještě jsme v cuku letu prokmitali samotným Štrasburkem a páni řidiči vědomi si našeho dlouhého odloučení od rodné vlasti nachystali do videopřehrávače klasiku. Osudy dobrého vojáka Švejka některé ukolíbaly k potřebnému spánku a druhé doprovodily až před brány našeho gymnázia.

10.06.2008 - Autor: Kateřina Hupáková a Lukáš Malý