Gymnázium Praha 4, Na Vítězné pláni (Vítězná pláň)


Skrytý nadpis

Články z intranetu...

Vyhledávání

Elektrárny, mosty a Žižka

Písek, Sudoměř, Tálin, Temelín, Bechyně, Stádlec a Tábor - putování 4. A a 3. F.

V pořadí již druhá exkurze třídy 4.A (a části 3. F) s cestovní kanceláří Vlach-Svoboda-Mathé se započala v pátek 20. března v 7:15 na Hlavním nádraží v Praze. Pár účastníků muselo dostát své tradici a dostavit se o pět či deset minutek později, nikomu to však dobrou náladu nezkazilo. Tentokrát jsme měli v plánu „procestovat“ část jižních Čech, přičemž největším lákadlem byla Jaderná elektrárna Temelín (JETE).

Ve vlaku panovala výborná nálada, většina z nás se s chutí pustila do svačinek od maminek a s vidinou dobrodružného dne jsme nadšeně probírali, co nás čeká. Rychlík nás zavezl do Písku, do rodiště slavných českých sportovců – běžkyně Kateřiny Neumannové či krasobruslaře Tomáše Vernera. Písek byl také v letech 1885 – 1894 bydlištěm českého básníka, spisovatele, dramatika a buřiče Fráni Šrámka, který bydlel v domě U koulí nedaleko Putimské brány. Ačkoliv už Putimská brána nestojí, šli jsme se podívat na její původní místo. Kousek opodál stojí dům, na jehož fasádě se nachází dvě panenky, resp. jejich hlavy. Právě o těchto panenkách se zpívá ve slavné lidové písni „Když jsem já šel tou Putimskou branou“. Nezapomněli jsme navštívit Elektrárnu královského města Písku, jenž je nejstarší hydroelektrárnou tohoto typu v Čechách. Díky této malé elektrárně a díky Františku Křižíkovi se stal Písek v roce 1888 městem se stálým veřejným elektrickým osvětlením. Elektrárna patří do seznamu kulturních památek a v současnosti slouží hlavně jako muzeum.

Po dlouhé a zajímavé procházce jsme nasedli do velmi luxusního letadla – autobusu a namířili jsme si to k Sudoměři. Každý jistě někdy slyšel o slavné bitvě u Sudoměře, v níž zvítězili husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova. Katolické vojsko uvízlo v bahně na dně vypuštěného rybníka Škaredý a Žižka si tak velmi ulehčil přímý boj. Právě u tohoto rybníka stojí jeho památník – 16 m vysoká socha.

Jelikož nám příliš nepřálo počasí, vyrazili jsme rychle zpět k autobusu, který nás odvezl do penzionu v Pasekách. Cestou jsme si zazpívali lidovou písničku „Už se ten Tálinskej rybník nahání“ a udělali kratičkou pauzu na hřbitově s malovanými náhrobky. V penzionu jsme zhlédli film Měsíc nad řekou, natočený podle divadelní hry již zmiňovaného Fráni Šrámka – zamýšlí se zde nad ztracenými iluzemi mládí, můžeme zde vidět střet mladé a starší generace. Po zhlédnutí tohoto snímku jsme s panem profesorem Mathé prodiskutovali „co chtěl vlastně autor tímto dílem říci“. Poté už nás čekala vynikající večeře a volný večer. Někdo zůstal v penzionu, jiný zase navštívil nedaleký hostinec. Tentokrát byla večerka posunuta z tradičního času 22:28 na nový čas, a to sice na 22:58, což všechny účastníky exkurze velmi potěšilo.

Druhý den začal poměrně zajímavou a pro většinu z nás jistě lákavou vyhlídkou. Po honosné snídani jsme se vydali autobusem (tentokrát už ne tak luxusním) k nejvýkonnější české Jaderné elektrárně Temelín. Již z dálky nás vítaly její čtyři obrovské chladicí věže, ze kterých se valila mohutná pára. Někteří prohlašovali: „Proboha, ten kouř!“ Pan profesor Vlach nás však ihned vyvedl z omylu a uklidnil větou: „Nebojte se, to je jenom pára, to není škodlivý“, a nadále nás ujišťoval, že Temelín je vlastně velice ekologický.
Před prohlídkou „interiéru“ elektrárenského komplexu jsme museli být alespoň trochu teoreticky proškoleni přednáškou a krátkým 3D filmem. O následné praktické prohlídce bohužel nemohu téměř nic napsat, neboť jsem byla hned na počátku ve vestibulu zadržena přísně vzhlížející „sekuriťačkou“ a navrácena zpět do izolovaného prostoru. Ostatní měli větší štěstí a návštěvou prvního bloku JETE byli úplně nadšeni.
Okolo půl druhé už jsme seděli v autobuse na cestě ke dvěma mostům (samozřejmě postupně).

Prvním z nich – tzv. Bechyňskou duhou – byli všichni naprosto ohromeni. A zase padaly otázky typu: „A proč tady jsme? Proč je ten most tak úžasnej?“ „Je výjimečný pro svůj obrovský oblouk přes hluboké údolí.“ „Aha...“ Měli jsme možnost se pokochat mostem také zespoda od řeky. Další zastávkou byl jediný empírový řetězový most nedaleko obce Stádlec, který jsme si dokonce zkusili rozhoupat. Povedlo se. Hurá!

A konečně jsme zamířili do Tábora, spjatého převážně s husitskou historií. Zde se uskutečnila prohlídka centra města a následná přednáška pana profesora Svobody, do které se aktivně zapojil také další návštěvník, ovšem ne z našich řad. Shodli jsme se na tom, že se velice podobal jednomu z vyučujících, který „zůstal doma“. Řekla bych, že byl možná mnohem aktivnější posluchač, než někteří unavení z nás. Po procházce městem naše kroky již směřovaly na nádraží, kde jsme nastoupili do rychlíku č. 650. Ten nás dovezl až do Prahy.

Výlet skončil. Začala realita a povinnosti ... Ale my si to jistě nenecháme zkazit. „Vzpomínky nám zůstanou“ a těšíme se na další skvělou exkurzi.

Děkujeme páni profesoři :-)

31.03.2009 - Autor: Bára Klubalová a Lucka Pikešová