Gymnázium Praha 4, Na Vítězné pláni (Vítězná pláň)


Skrytý nadpis

Články z intranetu...

Vyhledávání

Literárně-dějepisno-fyzikální exkurze ani letos nezklamala!

Jako každoročně se i letos uskutečnila exkurze „o všem a pro všechny.“ Tým vedený doktorem Vlachem s podporou pí profesorky Šimánkové a profesora Mathého ani letos nezklamal a pro třídy 3.B, 1.E & 1.F připravil širokozáběrový výlet do okolí Hradce Králové, při kterém každý dostal šanci poohlédnou se po tom, co ho opravdu zajímalo.

Vše začalo brzy ráno na hlavním vlakovém nádraží. Těsně před sedmou hodinou ranní, kdy normální lidé ještě spí, se začaly scházet malé hloučky z různých tříd v nově zrekonstruované budově hlavního nádraží. Po krátké prodlevě jsme se všichni odebrali do vlaku směr Hradec Králové a velmi rádi jsme přijali prázdná sedadla. Zatímco si všichni vyměňovali svá očekávání a někteří informovali své méně zkušenější kolegy o tom, co je čeká, vyrazili jsme po prvním úseku naše plánované trasy. Za hlasitých rozhovorů jsme konečně dorazili na konečnou zastávku, kde si nás již převzal autobus a odvezl nás k poměrně skromnému planetáriu v Hradci. Před planetáriem nás přivítal pravý „MatFyzák,“ a odvedl si náš kolektiv dovnitř, kde se nám snažil „vtlouci“ do hlav podstatu o vesmíru, konkrétně o gravitaci. Samozřejmě nesměly chybět klasická doplnění profesora Vlacha, který „jen tak mezi náma“ svými znalostmi výklad průvodce uváděl na pravou míru. Do té chvíle nevěřícné pohledy obou češtinářů získaly třpyt a jas a dovoluji si říci, že se v jejich očích zračil zájem. Prohlídka v planetáriu byla opravdu vyčerpávající, ale nakonec jsme byli schopni dostat se až na konec náročného programu a s radostí jsme zasedli do autobusu, který nás odvezl do Dobrušky.

V Dobrušce jsme se „rozdělili na dvě sady“. Postupně jsme si prohlédli rodný dům F.L. Heka, obrozence, jehož životopis se stal inspirací pro známou postavu Aloise Jiráska, F. L. Věka. Zhlédli jsme také expozici mučednických nástrojů (Dobruška měla hrdelní právo), o níž se sáhodlouze rozpovídala pí prof. Šimánková. 1.E byla od té chvíle podivně tišší než dosud. Blízko tohoto téměř sedmi tisícového města se ovšem také narodil známý český abstraktní malíř F. Kupka, jehož rané dílo jsme měli šanci si prohlédnout v radnici města. O pár litrů točené kofoly později jsme byli připraveni pokračovat dále v našem programu.

Za začínajícího deště a první třetiny zápasu Česko-Slovinsko jsme dorazili pod hraniční bunkr Kahan III. Tento bunkr byl postaven jako součást opevnění bránícího Československo před vpádem nacistů. Větší změnu ovšem zaznamenal až za dob komunismu, kdy byl přebudován na záložní spojovací centrum schopné odolat atomovému útoku a bez zásobování pokračovat ve svém úkolu až po dobu pěti dní. Opět jsme byli rozděleni a různí členové skupiny nadšenců starajících se o tento objekt nás provedli od obrovských místností se vzduchotechnikou či generátory až po místnosti vysílací techniky a ubytovny posádky. Nadšeni tímto zážitkem a zároveň smutni z neutichajícího deště, jsme dorazili na Jiráskovu chatu z roku 1921 a rádi jsme přijali pohostinství této překrásné stavby.


Ráno bylo opět deštivé, ale i tak jsme úspěšně dorazili do Ratibořic, místa, ve kterém se odehrává příběh Babičky od Boženy Němcové. Pokud jste někdy navštívili Ratibořice a chtěli jste se podívat do Babiččina údolí, museli jste projít kolem zámku v Ratibořicích z roku 1388 (dnešní podoba z roku 1864). Tam také zamířily naše první kroky druhého dne naší exkurze. Po provedení zámkem se již slova ujal odborník na literaturu pan profesor Mathé, který nás všechny zasvětil do díla B. Němcové a do historie tamějšího údolí až do nejhlubších detailů. Nejenže svůj výklad doplnil citacemi a úryvky z knihy Babička, ale také mu byla k dispozici krajina, která sama o sobě předkládala velmi jasný obraz tehdejší doby. Z této až nostalgické chvíle nás vyrušoval pouze všudypřítomný déšť, a tak bylo na čase vyrazit do posledního místa našeho poznávání, a to do pevnosti Josefov.

Pevnost Josefov, pojmenovaná na počest císaře Josefa II. byla vystavěna za doby rakouské nadvlády a její primární funkcí bylo chránit území před vpádem pruských vojsk. Tuto masivní pevnost jsme měli šanci si pohlédnout pomocí systému malých chodeb pod celým obvodem hradeb, kde byla naším jediným zdrojem světla malá lucerna. Nejenom, že jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí o tehdejším vojenství, ale také nám bylo umožněno vyzkoušet si „na vlastní pěst“ jak se posádka pohybovala po úzkých chodbách plných vody (samozřejmě v absolutní tmě). Hradby a tunely byly ovšem pouze první linií, za kterou se skrývala kasárna a další velmi významné budovy, do kterých jsme se podívali.


Po úspěšném absolvování i této poslední atrakce jsme promočeni, unaveni a s botami od bahna nastoupili do vlaku zpět do civilizovaného hlavního města a byli jsme rádi za možnost zúčastnit se spolu s takto skvělým kolektivem této nezapomenutelné akce.

21.05.2013 - Autor: Jan Brandejs