Gymnázium Praha 4, Na Vítězné pláni (Vítězná pláň)


Skrytý nadpis

Články z intranetu...

Vyhledávání

Dánsko, Švédsko 2018: Vítr, věda, veselí

Ještě plni dojmů z cyklistického zájezdu jsme v sobotu 15.9. vyrazili do Švédska. Většina z nás unavená, i tak jsme se ale těšili. Zhruba padesát studentů, dvě paní profesorky, Vládík, dva páni řidiči a asi milion zavazadel a cesta mohla začít.

Po nočním přejezdu Německa nás čekala zastávka v Ribé a ranní dýchánek s královnou Dagmar. Překvapilo nás hezké počasí a poprvé jsme se rozkoukávali v zemi cihlových domků.

Další zástávka byla v Esbjergu, kde jsme poprvé spatřili moře. Na pláži tam na vekých bílých židlích seděli čtyři mladí muži hledící na moře, tak jako my, vstříc světlé budoucnosti. Také jsme navštívili malé, ale moc pěkné přírodovědné muzeum, které hezkým způsobem představovalo dánskou faunu. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je na ropné plošině a v simulované bouřce to působilo opravdu depresivně.

S Hansem Christianem Andersenem a jeho světoznámými pohádkami jsme se setkali v Odense. Prošli jsme muzeem s virtuální realitou, jeho rodným domem a v pauze na oběd jsme nasávali krásnou atmosféru v zahradách. Zajímavé byly i sloupy, které zobrazovaly výjevy z jeho příběhů.

K Dánsku neodmyslitelně patří Vikingové. Na ně jsme si zahráli v Roskilde. Nejprve jsme všichni jako jeden muž vesovali na drakarách, postavéných přesně podle vraků vyzvednutých z moře. Samotné vraky jsme si pak mohli prohlédnout v muzeu. Že Vikingové byli opravdu drsní chlapi jsme se na vlastní kůži převědčili při vikingských hrách. Ovládali hod lanem na cíl, vrh kostí, ručkování, přetahování se a spoustu dalších dovedností.

Průjezd Dánskem jsme zakončili v jeho hlavním městě, Kodani. Ubytovali jsme se v pěkném hostelu v centru města a vyrazili na prohlídku. Rozhlédli jsme se z Kulaté věže, prohlédli si radnici a vyfotili se s Malou mořskou vílou. Někteří z nás se pobavii i ve známém parku Tivoli. Po dni stráveném ve městě se potvrdila slova místních: "Čím déle jste v Kodani, tím více se vám tu líbí." Kodaň byla čistá, bylo tu málo aut i lidí a příjemnou atmosféru podpořil i velký počet cyklistů. A hurá do ŠVÉDSKA.

Fyzikální zákony na první pohled popíral, ale ve skutečnosti jen chytře využil, most Öresund. Abychom překonali 16 km vodní plochy, museli jsme přejet přes umělý poloostrov, projet téměř 4 km dlouhým tunelem pod hladinou, překonat uměle vytvořený ostrov a nakonec samotný most, dlouhý 7845 m. Bylo krásně, a tak jsme po přejetí mostu ještě zastavili a prohlédli si ho ze země.

A za půl hodinky už jsme byli ve švédském Malmö. Navštívili jsme technické muzeum, kde jsme si sáhli na letecké motory. Poznali jsme tu průmyslovou revoluci a parní stroje i jinými smysly než ve škole a zažili klaustrofobii uvnitř ponorky.

Další zastávkou byl Göteborg. Užili jsme si noc v super chatičkách a ráno se posilnili vynikající snídaní na celý den ve městě. Dvě hlavní události byly muzea Universeum a Aeroseum. Obě návštěvy byly neuvěřitelné a lepší muzea jsem zatím neviděl.

V přírodovědném Universeu jsem hleděl z očí do očí tukanovi v tropickém lese, snažil se ucuknout před kobrou v reptiláriu, obdivoval akvárium žraloků a pilounů, zacvičil si v "Health and Care" patře, podíval se do vesmíru a mnohé si vyzkoušel v chemické laboratoři. Na simulátor jízdy na koni a spoustu dalších věcí mi bohužel nezbyl čas.

Aeroseem nás provázel sympatický bývalý voják/pilot švédského námořnictva a majitel muzea. Celé muzeum bylo v bývalé vojenské podzemní základně ze studené války. Viděli jsme spoustu letadel, z nichž většina byla vyrobena právě ve Švédsku, mezi nimi i helikoptéru, ve které letěl sám švédský král, seděli jsme i ve výsadkové helikoptéře a v kokpitu Viggenu (předchůdce Grippenu), měli možnost proletět se na simulátoru a zkoumali jsme všechna možná zákoutí interaktivního muzea.


5.A v Aeroseu

Následující den jsme se zastavili ve městě lízátek Polkagris, Gränně. Někteří otužilci se i vykoupali v obrovském jezeře Vättern. Také jsme se zastavili v Ytterby Mine, místě, kde se psala historie! Ze vzorků z tohoto dolu bylo extrahováno celkem osm prvků: Yttrium, Ytterbium, Terbium, Erbium, Thulium, Gadolinium, Scandium a Holmium. Samozřejmě jsme se tu museli vyfotit:


Ytterby Mine

Hlavním městem Švédska je Stockholm, kde jsme strávili dvě noci v kajutách na lodi. Ohromila nás obrovská válečná loď Vasa, která na svou první plavbu nikdy nevyrazila. Okoukli jsme si prostory, kam jistě míří mnoho studentů GVP - Stockholmskou radnici, kde se mimo jiné předávají Nobelovy ceny. O udělených Nobelových cenách, fyzicích, chemicích, autorech literárních děl, medicích a mírových aktivistech jsme se mnoho dozvěděli v Nobelově muzeu. Procházet se po Stockholmu není žádná rychlovka, protože je tvořen mnoha ostrovy a omezený počet mostů výrazně navýší počet vašich kroků.


Nobelovo muzeum

S bolavýma nohama jsme vyrazili do Uppsaly, bývalého hlavního města. Zde jsme si prohlédli muzeum staré univerzity založené roku 1477, kde je mimo jiné k vidění pitevna ze 17. století. Byli jsme v botanické zahradě přírodovědce Carla Linné.

Přespali jsme v luxusních chatičkách a vyrazili na zlatý hřeb celého zájezdu, na druhý největší ostrov Švédska, na Öland. Prozkoumali jsme tři druhy větrných mlýnů, četli báseň na tisíc let starém runovém kameni a projeli největší stepní oblastí severní Evropy. Poobědvali jsme na nejjižnějším výběžku ostrova, kterému vévodil krásný maják a obří vichr. Některým šťastlivcům se podařilo prohlédnout si lachtany vyhřívající se na kamenech.

Od domova nás už dělila jen dobrodružná cesta nočním trajektem z Trelleborgu do Rostocku a asi 600 km přes Německo. Po celou dobu panovala v naší skupině báječná atmosféra, poznání se snoubilo se zábavou a počasí nám přálo! Po těch úžasných deseti dnech se mi doma krásně spalo.

Chtěl bych za všechny poděkovat našemu dozoru, paní profesorce Imramovské, Vládíkovi a hlavně paní profesorce Vondráčkové, která celou akci připravila, zajistila ubytování, stravu a vše ostatní, co takový výjezd obnáší. Všichni naši průvodci se ve Švédsku dobře vyznali a vždy naše poznání okořenili zajímavými komentáři.

Děkujeme!

12.10.2018 - Autor: Vladimír Hořký