Gymnázium Praha 4, Na Vítězné pláni (Vítězná pláň)


Skrytý nadpis

Články z intranetu...

Vyhledávání

Jak jsme díky Vám všem mohli předávat dary

Před několika dny jsme uspořádali na naší škole sbírku pro Kojenecký ústav při Thomayerově nemocnici, ve které se vybralo úctyhodných 8511,50 Kč. Pečlivě jsme se poradili s paní primářkou o tom, co by bylo potřebné a vhodné koupit, zvážili dané možnosti a vyrazili na nákupy. V co se tedy peníze proměnily a v jaké podobě dorazily k dětem?

Ředitelské volno v pondělí 7.5. přišlo předávacímu týmu ve složení Martin, Martina, Bára a Anička (na fotce zleva) s doprovodem paní profesorky Lucie Kozderkové velice vhod. Dopoledne, kdy jsou děti nejčilejší, jsme se vydali předat dárky. Jejich pořizování probíhalo během týdne po ukončení sbírky. Vybírali jsme dětské knížky, dudlíky, dětská body, ponožtičky a křídy, ale koupili jsme i rychlovarnou konvici, mikrovlnku a tácy pro oddělení, kde žijí matky s dětmi a učí se o ně starat. Kompletní seznam nakoupených věcí, dokumentace o výdajích i s účtenkami je k nahlédnutí u paní profesorky Kozderkové.

V rámci návštěvy ústavu jsme se seznámili s paní primářkou MUDr. Lukešovou a její asistentkou paní Zahradníčkovou, která nás provedla po všech odděleních a poskytla nám základní informace o tom, jak kojenecký ústav funguje. Paní primářka nás uvítala s širokým úsměvem a když její oči zabloudily ke knížce, která byla mezi dalšími dary, ihned zajásala: „To je perfektní, že jste koupili něco o autech, to bude mít Kryštůfek radost! Hned mu ji dám tady stranou,“ což potvrzuje její slova o osobním přístupu k dětem, o kterém jsme se ostatně mohli několikrát během naší návštěvy přesvědčit.

Na každém oddělení jsme děti obdarovali čokoládovou tyčinkou a některé nám za ni poděkovali, některé se na nás „jenom“ usmály, protože komunikovat neuměly vůbec anebo ne tak dobře. Kryštůfka, kterému jsme předali již zmiňovanou knihu o autech, jsme opravdu potěšili, jak paní primářka předvídala. Jeho radost byla dokonce taková, že o nás samotné ztratil zájem. S dalšími dětmi jsme si chvíli pohráli a popovídali, obzvlášť velký úspěch sklízel člen našeho týmu Martin, jakožto „strejda“. My tety jsme byly přijímány spíše jako klasický prvek života dětí v kojeneckém ústavu. To proto, že na skupinu čtyř batolat a jednoho kojence, což je klasické rozdělení dětí v kojeneckém ústavu, připadá jedna teta, která se jim plně věnuje a stará se o ně.

Trochu odlišně je zařízené oddělení novorozeňat a také oddělení pro matky s dětmi. V prvně jmenované části kojeneckého ústavu jsou podél stěn dětské postýlky, ve kterých je celkem uloženo asi osm miminek a o ně pečují dvě tety. Pokoj je vymalován optimistickou a hřejivě působící žlutou, ozdoben mnoha hračkami z látky a okolo postýlek jsou různě rozvěšena chrastítka. Matkám, které se v kojeneckém ústavu učí, jak zaopatřovat své dítě, jsou k dispozici dva pokoje, dvě garsonky a společenská místnost. To vše se základním, potřeby uspokojujícím, vybavením. Kojenecký ústav se snaží dát matkám možnost jejich problém vyřešit, ať už jde o finanční tíseň, závislost na drogách či alkoholu anebo nezletilost matky, a nikoliv ho jenom odsunout na dobu neurčitou, což by neprospělo ani jí ani jejímu dítěti. Závěrem našeho pobytí v kojeneckém ústavu jsme ještě zavítali na zahradu, abychom viděli i venkovní prostory, kde se děti pohybují. Venkovní hřiště a zahrada se snaží, stejně jako vnitřek budovy kojeneckého ústavu, navodit rodinnou atmosféru a začlenit děti každého věku. Najdeme zde tedy zastřešenou část vyhrazenou pro kočárky s nejmenšími hned vedle skluzavky a pískoviště pro starší, protože rodinný model znamená nedělit děti podle věku.

Z kojeneckého ústavu jsme odcházeli s dobrým pocitem, že jsme mohli díky Vám všem pomoci, a býti přítomni příjemným okamžikům, kdy nám děti byly vděčné, a to nejenom za materiální přispění, ale také za čas, který jsme jim věnovali. Jakožto organizátoři bychom byli jedině rádi, kdyby se sbírka pro kojenecký ústav na naší škole uchytila jako tradice a i v příštím roce, kdy my budeme maturanti, se nějaká třída ujala organizace a pokračovala v našich pomyslných šlépějích.

13.05.2007 - Autor: Barbora Černíková