Gymnázium Praha 4, Na Vítězné pláni (Vítězná pláň)


Skrytý nadpis

Články z intranetu...

Vyhledávání

Vzpomínky na Afriku

Naše gymnázium se v průběhu června zapojilo do projektu Fotbal pro rozvoj. Jako připomínku této (rozvojově bohulibé, kulturně, společensky i jinak přínosné a navíc fotbalově tělovýchovné) akce přináším krátkou zprávu o jejím průběhu.

Nejprve pár slov ke sportovní části: 18. 6. proběhl na školním hřišti fotbalový turnaj. Naše družstvo (do bojů se zapojili Jiří Forejt, Lukáš Mirtes, Tomáš Maurer, Adam Krejča, Ta Binh Giang, Vuk Vignjevič, Marek Vinš, Jan Bílek, Andrej Stančák, Aneta Přibylová a Markéta Pulkrabová) sice dvakrát prohrálo s celkovými vítězi, technicky vyspělými a úžasně pohyblivými reprezentanty keňské organizace MYSA, nicméně v konečném pořadí předstihlo obě zbývající pražské školy, Gymnázium profesora Jana Patočky i Střední pedagogickou školu z Horních Měcholup. Na evropském kontinentu jsme tedy nenašli přemožitele. Všem členům našeho týmu, zejména Markétě Pulkrabové, která si bohužel v zápalu boje přivodila nepříjemné zranění, velmi děkuji, neboť podali kvalitní a obětavé výkony.

Projekt měl ovšem i jiné složky - a zřejmě důležitější, řekl by alespoň intelektuál přebývající v mé duši. Byl promítán film o životě v Nairobi, studenti (bohužel pouze dvou tříd) měli možnost s Keňany hovořit. 15. a 18. června se navíc vybraní zástupci našeho gymnázia (Olga Vindušková, Zuzana Lincová, Jonáš Jančařík, Lukáš Mirtes, Jana Flašková, Vítek Blecher, Josef Málek, Lucie Balaštíková, Veronika Paulíková a Kristýna Zámečníková) účastnili intenzivních vzdělávacích seminářů, během kterých se nejenom leccos dozvěděli o keňských hostech, ale zároveň přispěli k rozšíření jejich povědomí o naší kultuře. Jsem přesvědčen, že svou roli vyslanců evropské civilizace splnili na výbornou.

V neposlední řadě pak pět zvídavých (a statečných) dobrovolníků ubytovalo ve své domácnosti jednotlivé Keňany a Keňanky. Za pohostinnost, kterou tím projevili, chci (vskutku upřímně) poděkovat Olze Vinduškové, Zuzce Lincové, Jonáši Jančaříkovi, Vítku Blecherovi a Josefu Málkovi. Určitě jim bližší seznámení s nairobskými vrstevníky přineslo řadu zajímavých zkušeností, zároveň ovšem museli čelit nesnadným úkolům a výzvám. O tom snad svědčí i velmi pěkný text Olgy Vinduškové, který najdete v samostatném článku.

26.06.2007 - Autor: Matěj Král